pátek 23. června 2017

Svatojánská noc a svátek svatého Jana Křtitele


24. června o svátku Jana Křtitele vrcholí období obyčejů spojených s kultem vody, ohně a zeleně. Období letního slunovratu (kolem 21. 6.) a počátek léta jsou dobou nejdelšího slunečního svitu a příjemně teplého počasí. Od tohoto dne počíná slunce opět slábnout (ačkoliv letní parna tomu mnohdy vůbec nenasvědčují), jeho dráha se láme a dny se postupně zkracují.

úterý 20. června 2017

Svatojánské víno



Na svatého Jána je životodárná síla přírody na svém vrcholu. Slunce i voda vládnou v tento den mimořádnou mocí, kterou štědře předávají zemi a ta zase rostlinám, které se o ni dělí s lidmi i ostatními zvířátky. Lidová tradice připisuje bylinám nasbíraným o svatojánské noci tolik magických schopností jako snad žádným jiným čarovným prostředkům. S jejich pomocí je možné věštit, přičarovat lásku i bohatství a odvracet zlé síly. Můžeme je přidávat do krmiva domácím zvířatům a posílit tak jejich zdraví. Také si z nich můžeme připravit nejrůznější masti, koupele, čaje či tinktury a posilovat tak zdraví sobě. A nebo z nich můžeme vyrobit něco opravdu dobrého - svatojánské ořechové víno.

pátek 16. června 2017

O dracích

o dracích

Draci jsou stejně jako dinosauři, jejichž pozůstatky byly hlavním zdrojem inspirace k jejich stvoření, doma takřka po celém světě a jejich rodina je vskutku rozvětvená. V jihovýchodní Asii byl drak považován za tvora laskavého, dobrého a vznešeného, za symbol jara, vladařského principu a řádu. Draci dálného východu tahali božská spřežení, dokázali přivolat blahodárný déšť a jejich dech léčil. Ve starověkém Řecku a Římu nebyla jejich role stanovena až tak jednoznačně. Draci zde velmi často figurovali jako ostražití hlídači božských tabu (např. Ládón střežící zlatá jablka v zahradě Hesperidek) či posvátná zvířata, mazlíčci a vykonavatelé vůle bohů. stojící mimo prostě lidské pojetí dobra a zla. Na Britských ostrovech, zejména v dobách vlády legendárního krále Artuše, byli draci předmětem úcty a zbožňování a zároveň také zdrojem posvátné hrůzy a obav. Většina ostatních kultur na území celé Evropy, blízkého východu i severní Afriky však měla víceméně jasno. Draci jsou zosobněním chaosu a temných nepřátelských sil, ze kterých nikdy nevzejde nic dobrého. Jsou to stvoření zlá, úlisná, prohnaná a kromě toho také nenasytná a hrabivá,  V Egyptě se tak setkáme s obrovským hadem Apopem, zapřísáhlým nepřítelem slunečního boha Ra, v severské mytologii vystupuje had Jörmungandr - protivník božského Thora sloužící jeho lstivému bratru Lokimu a své ví o jejich síle a nebezpečnosti také germánská mytologie, jak se můžeme dočíst například v příbězích o Beowulfovi či Siegfriedovi, kteří se s draky více či méně úspěšně utkali.

pátek 9. června 2017

Veganské kosmatice a bezová limonáda


Já ❤ černý bez. O jeho přednostech by se daly napsat celé romány. Je to velký krásný keř, který přežije prakticky cokoliv (klidně i přímé sousedství s vysoce teritoriálním ořešákem), vyspraví zdevastovanou půdu, celé jeho tělo - od kořenů po květy - léčí a pomáhá a dokonce se říká, že v něm sídlí víly, duchové a další stvoření, která chrání svůj keř i celé jeho okolí. Jeho laskavé pečující povaze vzdal hold i sám Hans Chistian Andersen v pohádce Bezová matička a velké úctě se těšil i na českém venkově. Jaký byl poměr našich předků k této zázračné rostlině nejlépe vystihuje pořekadlo před heřmánkem smekni, před bezem klekni.

pátek 2. června 2017

Jak si vyrobit svatodušní holubičku


Na tento víkend letos připadají Svatodušní svátky. Obřady Svatodušní neděle mají své těžiště zejména v církevním prostředí, v prostorách kostelů, kaplí a chrámů. Některé její ohlasy však můžeme zaznamenat i v hájemství lidové kultury. Nejvýrazněji se projevují ve způsobu, jakým naši předkové při této příležitosti zdobili svá obydlí.
Během letnic byla všechna stavení ověnčena lipovými ratolestmi. Větvičky lípy se zastrkávaly za svaté obrázky, za rámy oken a někde dokonce lemovaly celou střechu. Tento zvyk má kořeny již v předkřesťanských dobách, kdy byly čerstvé zelené ratolesti považovány za mocný ochranný a blahonosný prostředek. S postupem času se na tuto zvyklost navázal i jiný, ryze křesťanský výklad, podle kterého se světnice zdobí lipovými proutky, aby měl Duch svatý na co usednout. Této myšlenky se ochotně chopila lidová tvořivost a na lipové ratolesti se tak začaly zavěšovat holubičky - typické zobrazení Ducha svatého.
Jejich nejznámější verzí je tzv. šumavská holubička. Vyrábí se z jednoho či dvou kusů dřeva, které se vyřeže do tvaru ptáčka, spaří horkou vodou a jeho části se pak naštípou na tenké látky, po jejich roztažení vznikne pernatý ocásek a křidélka. Na její výrobu se nejlépe hodí dřevo ze smrku či jedle, nebo také z ji zmíněné lípy.
Ačkoliv je dnes šumavská holubička předmětem národního kulturního dědictví obdivovaným u nás i v zahraničí, přeci jen se jedná o krajové specifikum. Pokud bychom navštívili domečky mimo šumavskou oblast, setkali bychom se s holubičkami mnoha dalších typů. Popis jedné z nich jsem našla v knize paní Večerkové. A ačkoliv není zdaleka tak proslulá, jako její půvabná dřevěná sestra, má jednu nepopiratelnou přednost - dokážeme si ji vyrobit vlastními silami a mohou nám při tom pomáhat i děti.