Lucie, Slunovrat a Ježíšek jako příslib


13. prosince si připomínáme postavu svaté Lucie. Tato světice se těší velmi zvláštnímu postavení - je uznávána nejen západní i východní církví, ale jako jediný světec též luteránskými Švédy a Nory. V severských zemích patří její svátek mezi nejživější tradice.

Svátek: 13. prosince
Uctívána církvemi: katolická, pravoslavná, anglikánská, lutheránská
Atributy: palmový list, dvojitý kříž, kniha, lampa, oči na tácku, pochodeň, meč, provaz
Patron: slepci, švadleny, sklenáři, kočí, kající se nevěstky
Životní situace: oční nemoci, úplavice, epidemie, silné krvácení, bolesti v krku, vnáší jasno do nepřehledných situací

Sv. Lucie žila na přelomu 3. a 4. století v Syrakusách. Legenda praví, že ačkoliv pocházela z dobře situované rodiny, rozhodla se rozdat svůj majetek a věno chudým a zasvětit svůj život křesťanskému Bohu. Aby odradila dotěrné nápadníky, vypíchla si prý dokonce i oči, zrak se jí však zázračně vrátil. Nakonec byla jedním ze zhrzených mužů udána a jako křesťanka odsouzena k prostituci. I tehdy ji však víra ochránila - stráže, které měly Lucii odvléct do veřejného domu nemohli dívkou pohnout z místa a nepomohlo ani, když si vzali na pomoc pár volů. Nakonec jí bylo mečem podříznuto hrdlo. Od 5. století až dodnes je tedy Lucie uctívána jako panna a mučednice.

Sv. Lucie je patronkou slepců, švadlen, sklenářů, kočích a kajících se nevěstek. Byla vzývána jako ochránkyně při epidemiím, bolestech krku, očních chorobách a úplavici a také ve chvílích, kdy bylo třeba vnést do nepřehledných situací trochu světla. Její hlavní atributy jsou silně spjaty s událostmi z jejího života. Patří mezi ně Luciiny vlastní oči, které světice drží na talířku, palmový list coby symbol mučednictví, meč, který proklál její hrdlo a někdy také provaz, na kterém se ji pokoušeli odvléct do nevěstince.


Svátek sv. Lucie ve Švédsku
V některých případech však může nést také pochodeň nebo lucernu. Pojetí Lucie, coby světlonošky je však mnohem starší, pochází ještě z předkřesťanských dob. Základem jejího jména je latinské lux - světlo. V rámci římské náboženské tradice byla bohyně Lucina ta, která přivádí lidi na světlo, čili patronka porodů. Tato Luciina poloha by mohla dost dobře souviset s původním pohanským svátkem, který díky své hegenonii časem zdánlivě překrylo křesťanství, z něhož však pramení většina lidových vánočních tradic - svátkem zimního slunovratu.

Svátek zimního slunovratu měl své místo snad ve všech předkřesťanských kulturách tehdejší Evropy. Germáni ho nazývali Yule, Keltové Meán Geimhridh, Slované Kračun a Římané měli své Saturnálie Jeho podstatou vždy byla oslava znovuzrození boha světla. Tento princip se v tradicích zrcadlí až do dnešní doby.V současnosti je oslavám svátku sv. Lucie věnováno nejvíce prostoru ve Švédsku a ostatních severoevropských státech. Brzy po ránu přichází průvod Luciíí za zpěvu koled do kostelů, škol i na pracoviště. V čele průvodu kráčí velká Lucie v bílých šatech. Hlavu jí zdobí zelený věnec, na kterém svítí čtyři svíce. Doprovází ji skupina malých, podobně ustrojených Lucií, chlapečků s hvězdou (pozůstatek tamní tříkrálové tradice), perníkových panáčků a vánočních skřítků. Malé Lucie rozdávají sladké kynuté pečivo, perníčky a dospělým i svařené víno.


V české kotlině bývaly Lucie taktéž symbolem přechodu, přelomu roku a příchodu nové etapy, ač o poznání strašidelnějším, než jejich severské kolegyně. Vysoké, bíle oděné postavy s hlavami ovázanými bílou plenou, jejichž tváře někdy halily i bílé špičaté masky, připomínající ptačí zobany (osobně mi tento prvek evokuje středověké morové doktory, ale jde o podobnost čistě náhodnou) chodily v předvečer svátku po vsi. Nepozvány vcházely do světnic, tiché, nemluvné, občas za tajemného šepotu Jdu, jdu, noci upiju. V ruce držely husí křídlo, kterým z domu umně vymetaly nečistoty. V některých oblastech byly také zosobněním ženského principu a jeho dočasné dominance. V takových případech na rukou symbolicky chovaly dítě, žertovně se obracely proti mužům a občas je i fyzicky potrápily.
Dalším symbolem, navozujícím téma ženství, bylo předení. Tato činnost byla považována za typicky ženskou práci, na přástkách se scházely dívky a ženy a Lucie byla jejich patronku. Na její svátek se však příst nesmělo a stejně tak bylo zapovězeno i draní peří, tkaní a podobné práce. Která žena by tento zákaz přestoupila, té by daly strašidelné bílé masky za vyučenou - pocuchaly by jí přízi, rozfoukaly peří, nářadí poschovávaly po domě a tak podobně.


Lucky na Budějovicku
Možná vás zaráží ten zjevný časový nesoulad. Lucie má svátek 13. prosince, zatímco zimní slunovrat připadá na 21. - 22. Stejně jako v případě jiných svátků je zde příčina v přechodu z juliánského na gregoriánský kalendář. Ještě ve 14. a 15. století podle juliánského kalendáře svátek sv. Lucie většinou skutečně vycházel na den zimního slunovratu. Díky postupnému zaostávání za astronomickým časem však byl v 16. století nahrazen přesnějším kalendářem gregoriánským, čímž došlo k jednorázovému časovému posunu o deset dní dopředu. S ním se posunul i svátek sv. Lucie. Dnes se tedy zimní slunovrat shoduje spíše s oslavami zrození Ježíše Krista a nutno říct, že i zde je možné najít mezi pohanskou a křesťanskou tradicí mnohé paralely. Ani křesťané sami se nesnaží předstírat, že by se oslavy Ježíšova narození opíraly o skutečné historické datum, podstatná je tu především symbolika. A musím říct, že mně osobně se velice líbí představa miminka, čistého a neposkvrněného, bezbranného a křehkého, které jako malé světýlko, zatím pouhý příslib, přichází v hodině největší temnoty, kdy zlo triumfuje a přináší s sebou naději na nový začátek. Každý rok si tuhle představu zkouším rozvíjet a považuji ji za podstatu Vánočních svátků, která má univerzální přesah a je tu skutečně pro každého. Takže nacházíte-li se v nějakém smutném složitém období, upadáte-li do misantropických stavů, nebo vás tísní enviromentální splín, doporučuji strávit zbytek adventu duchovním cvičením na téma naděje, aby její plamínek ozářil i krajinu vaší duše.

Úvodní ilustrace: Jacopo Palma il Giovante - Svatá Lucie

RAVIK, Slavomir Velká kniha světců
1. vyd. Praha: Regia, 2002, 678 str., ISBN 978-80-86367-24-x
LANGHAMMEROVÁ, Jiřina Lidové zvyky
1. vyd. Praha: NLN, 2004, 342 str., ISBN 80-7106-525-0
Švédské svátky
Svátek sv. Lucie
Kračun
Zimní slunovrat a staří Slované
Pohanské Vánoce
Alban Arthuan


Komentáře

Líbí se vám