úterý 6. prosince 2016

Mikuláš

Večer před 6. prosincem obchází setmělými městy a vesnicemi zvláštní společnost. Známe je všichni dobře - čerty, anděly a především svatého Mikuláše. Zatím co raraši a andělé jsou bytostmi z jiných světů, Mikuláš k nám má velmi blízko. Až na to, že na rozdíl od většiny z nás, je svatý.
Svátek: 6. prosince
Uctíván církvemi: katolická, baptistická, kalvinistická, anglikánská, pravoslavná, metodistická, luteránská, prebytariánská
Atributy: mitra a berla, tři zlaté koule (jablka), zlaté pruty, pytlíky, chleby, měšce, tři chlapci v kádi, kotva a loď, zajatci, žebrák
Patron: dětí, pannen, ministrantů, rybářů, námořníků, obchodníků, lékárníků, právníků, studentů a vězňů
Životní situace: šťastná svatba, ochrana před nebezpečím na vodě a moři, znovuzískání ztracených věcí, ochrana proti zlodějům

Sv. Mikuláš žil ve 3. století a byl biskupem v Miře. Už za svého života se stal velmi oblíbeným. Byl to laskavý a štědrý člověk, obránce křesťanství, zastánce slušného přístupu k cizincům a spravedlivých soudů.
Je uctíván napříč většiny církví, výsadní postavení má však v rámci pravoslaví, kde je dokonce druhým nejvýznamnějším světcem, ihned po Panně Marii. Největší oblibě se těší v Rusku, jehož je sv. Mikuláš patronem.
Atributy svatého Mikuláše jsou mitra (nikoliv Santa Clausovská čepička!)a berla -  odznaky jeho bikupského stavu- a tři zlaté koule na knize. Je patronem dětí a pannen, rybářů, soudců a advokátů, lékárníků a mnoha dalších společenských stavů a profesí. Poskytuje ochranu proti nebezpečím z moře a proti zlodějům, je patronem šťastných svateb.

S životem tohoto světce souvisí mnoho krásných legend. Ve dvou nejznámějších se projevuje jeho štědrost a dobrota.
První vypráví o chudé rodině, které hrozilo, že bude otec odsouzen do vězení pro dlužníky a jeho tři dcery odvlečeny do nevěstinců. Mikuláš, pohnutý jejich neštěstím, jim oknem vhodil tři sáčky v penězi a zachránil je tak před hrozným osudem.
Druhá legenda vypráví o vzkříšení tří dětí, které zavraždil a naložil do sudů zlý hostinský. Tato legenda vznikla patrně jako podobenství, poukazující na Mikulášův boj za nespravedlivě odsouzené.

V našem lidovém prostředí probíhají večer před svátkem svatého Mikuláše oblíbené kolední obchůzky. Je to tedy další svátek, do kterého se promítá archaické chápání času, podle kterého den nezačínal s ranním rozbřeskem, tak jak jsme na to dnes zvyklí, ale už po soumraku.


Časopis Český lid - Mikuláš učí modlitbě, kresba ve sbírce J. Dotřela
Mikulášskou tradici nejspíš netřeba představovat. Mikuláš s andělem a čertem navštěvují rodiny s dětmi. Zlobivé děti chytá čert do pytle a hrozí je odnést do pekla, pokud neslíbí, že se příští rok polepší. Slíbí-li dítě nápravu, je z pytle vypuštěno a podarováno mrkví, uhlím a brambory. Hodné děti přednesou krátkou básničku a anděl, coby zosobnění pravdy, dosvědčí Mikulášovi, že byly skutečně nezlobily. Mikuláš je poté pochválí a obdaruje sladkostmi, ovocem a drobnými dárky.

Tento rámec se od dob minulých ani moc nezměnil, některé krajové zvyky nás však už nejspíš překvapí. V některých oblastech mikulšská obchůzka vůbec neprobíhala a Mikuláš zde nadělovat na talíř či do punčochy. Někde jezdili Mikulášové dva - jeden na bělouši a druhý na koze. Na Přerovsku a Olomoucku kluci už asi týden před Mikulášem chodili a ráno i navečer důkladně práskali biči, aby se prý svatý Mikuláš někde nezasekl a šťastně dojel i s celým svým nákladem. Někde chodili Mikulšové čtyři. A místy byly průvody opravdu veliké a kromě hlavních tří aktérů v nich kráčely i další postavy, z nichž mnohé jsme měli tu čest poznat i v článku o postavách masopustních - světci, husaři, kominíci, židé, mastičkáři, tančící a rolničkami ověšený medvěd, klibny, brůny, kobyly, perchty a někdy i smrt. V takovém případě byl pak i jejich průběh velice podobný maškarním obchůzkám masopustovým, se kterými má tato tradice i víceméně společný základ.

V mikulášských obchůzkách na Moravě se pak uplatňovala ještě jedna velmi zvláštní postava. Byla jí Mikuláška, Mikulajka, Smrt, Boží matka jinak také mikulášká matička. Na některých místech měly matičky podobu ženského Mikuláše oblečeného v bílé, někdy i s bílou mitrou na hlavě. Počínaly stejně jako jejich mužský protějšek, všelijak děti zkoušely a podělovaly je dárky a cukrovím. Jinde obcházela domácnosti bíle oděná ženská postava se zamoučenou tváří. V ruce třímala srp, kterým jakože stínala obyvatele a především pak děti. Mírnější varianta chodila s křížkem a učila děti modlitbám. Někde také děti strašili zkazkami o tom, kterak zlá mikuláška chodí po domech a bere dětem dárky, které prve dostaly od hodného Mikuláše. Roucho má prý bílé a oči krvavé. Brrr. To se může jít i ten nejhuňatější čert se svou strašidelností zahrabat.

Hliněné hračky zvířátek z mikuláškého trhu v Klatovech
Kreslil: prof. F.  Vaněk

Jak už bylo řečeno, k mikuláškým obchůzkám patří také nadílka. Dnes děti najdou v mikulášském pytli takřka cokoliv, dříve byla skladba nadílky více méně jednotná. Nesměla v ní chybět mrkev, brambora a uhlí (protože každý z nás občas zazlobí, a kdo tvrdí, že ne zlobí dodnes), ale ani drobné hračky, marcipán, sušené ovoce, jablíčka, hrušky, oříšky a mikulášké pečivo.
Na mikulášských trzích byli k dostání čerti vytvoření ze sušených švestek navlečených na špejli, postavičky čertů a mikulášů z perníkového či kynutého těsta, hliněná zvířátka na hliněných nožkách, zahrádky a světy z červených jablíček, ale také pučálka, ořechy, mandle a pečené kaštany.
Pekařským majtrštykem pak byl takzvaný mikulšský vrkoč, který by se dal považovat za předchůdce vánočního stromku. Byl to veliký několikapatrový věnec na pilířích ze sušeného ovoce, zdobený krušpánkem (buxus) a korunovaný kráným červeným jablíčkem, do kterého byly zapíchány špejle s cukrovinkami, bonbóny a hračkami. Dříve byly vánoce mnohem skromnější a hlavním dnem dětské nadílky byl právě den před svatým Mikulášem.

V poslední době je mnoho rodičů na rozpacích, zda Mikuláše ano či ne. Já jsem obecně pro, mikulášská návštěva může být pro děti silným zážitkem. Akorát se přimlouvám za citlivý výběr mikulášské družiny, aby ten zážitek nebyl jen intenzivní, ale také pozitivní. K nám chodili vždycky mírní, spíše dobráčtí čerti a veškerý strach tak byl na úrovni mírného mrazení, které mají děti vlastně dost rády. Žádné strkání do pytle, žádný křik a zběsilé křepčení.
Pokud jste v situaci, že je vaše ratolest ještě velmi malá, nebo není v úplně dobré kondici (pro nás to letos platí dvojnásob - mladšímu synovi je teprve jeden rok a starší má angínu), bude možná lepší návštěvu Mikuláše vynechat. Pokud je vám líto dítě o tento zážitek úplně připravit, můžete mu nechat balíček od Mikuláše za oknem, na balkoně, nebo na zahradě a pozorovat mikulášské rojení na ulici. Děti mají velkou fantazii a možná pro ně bude tahle nedořečená varianta natolik tajuplná a zajímavá, až vás to překvapí. Sama si z dětství nevybavuji žádnou Mikulášovu návštěvu, zato si dodnes vzpomínám na tu napínavou atmosféru, když jsem se šla svěžím chladivým vzduchem ztemnělého balkónu podívat, jestli už tam náhodou nebyl.



Úvodní ilustrace: Francesco Guardi - Svatý Mikuláš

RAVIK, Slavomir Velká kniha světců
1. vyd. Praha: Regia, 2002, 678 str., ISBN 978-80-86367-24-x
ZÍBRT, Čeněk Veselé chvíle v životě lidu českého - Den se krátí, noc se dlouží



Žádné komentáře:

Okomentovat

Pojďme si povídat...