Na Barborky


Tentokrát něco k naší vlastní živé barborkové tradici.

Letos jsme barborky tak trochu odflákli. Starší syn má angínu, já mám angínu, muž byl kvůli pracovním povinnostem do noci vzhůru a tak jsme měli v neděli sílu tak akorát na hru o nejlínějšího chlapa pod sluncem (pokud nevíte, jak se hraje a chtěli byste to zjistit, podívejte se na první díl Pojďte pane, budeme si hrát). V pondělí už to bylo lepší a tak jsme se na proutky vypravili hned po ránu. Všude ležela jinovatka a stromy v sadu vypadaly jako ze skla. Vypustili jsme slepice, hodili jsme jim něco zrní a pak už jsme se vypravili k lesu, kde roste několik mladých ptaček. Máme sice dva třešňové stromy přímo v sadu a ve slepičím výběhu, ale nemám to srdce je řezat. Ptačky mi při téhle mé útlocitnosti poskytují dokonalé řešení. Všechny vyhání od země velké množství planých vlčků, jako úlitbu zajícům a jiným zviřátkům, pro případ tuhé zimy. Každoročně si jich několik uříznu, aniž by mě trápilo, že stromu zasahuji do koruny.


Ačkoliv jsou větvičky hezké samy o sobě, my jsme zvyklí si je trochu přizdobit. Dříve jsme na ně zavěšovali drobné perníčky. V posledních dvou letech jsme perníčky vyměnili za ozdobičky z vosku. Nejlepší je samozřejmě čistý včelí vosk, pro svoji zlatou barvu a zejména pro tu hřejivou medovou vůni. Ten jsme letos neměli a od včelařů co neznám nekupuji, tak jsme vzali za vděk voskem z obyčejné parafínové svíčky. Pokud jste také paličova dcera/syn, jako naše dítě a rádi si hrajete s ohněm a svíčkami, rozhodně si je zkuste vyrobit. 
Polovinu formičky na pracny naplníme voskem, který jsme si předtím rozehřáli na nějaké starší lžíci. Když vosk trochu ztuhne, přiložíme na něj oba konce cca 10 cm provázku, nebo tenčí stužky. Dolijeme rozehřátým voskem až po okraj formičky a necháme plně ztuhnout. Konce provázku zůstanou pevně zalité ve vosku a vznikne nám tak očko na zavěšení. Když je vosk zcela zchladlý, opatrně ozdůbku vyklepneme. Nezabere to mnoho času a zvládne to i dítě.

Komentáře

Líbí se vám