Silvestr a Nový rok


Data příchodu nového roku se značně liší a to nejen v závislosti na historické epoše, ale i v rámci jednotlivých národů a kultur. V nejstarších dobách, kdy bylo vše úzce svázáno s přírodnímy cykly, spadal příchod nového roku na počátek jara, případně na dny zimního slunovratu. Teprve v průběhu středověku byl stanoven konec roku na 31. prosince.
Na tento den připadá svátek svatého Silvestra, jehož život zajímavě koresponduje právě s přelomem starého a nového. Svatý Silvestr se narodil v Římě do doby, kdy bylo křesťanství tvrdě pronásledováno a musel se tedy skrývat v lesích (odtud také jeho jméno - silva = lat. les). Vše se změnilo s nástupem císaře Konstantina na trůn. Toho svatý Silvestr vyléčil z malomocenství, pokřtil a jako poděkování za to obdržel pozemek, na kterém se dnes nachází Vatikán. Křesťanská víra tak byla uznána i oficiálními kruhy, vystoupila ze své ilegality a Silvestr byl roku 311 zvolen prvním papežem.

Zatím co v současnosti věnujeme pozornost zejména oslavám konce roku, naši předkové se soustředili na přivítání roku nového. I k silvestrovskému večeru se však vážou mnohé zajímavé zvyklosti.
V podvečer navštěvovaly vesnické domácnosti chudé ženy, takzvané ometačky. Většinou chodily ve dvojicích, celé zahalené v bílých šátcích. V jedné ruce držely husí křídlo, ve druhé hrneček s kolomazí. V domácnostech se slovy ve jménu otce i syna i ducha svatého ometly plotnu, aby tak ochránili rodinný krb před zlým, vymetly vše staré a nečisté a zajistily tak, že se bude oheň a potažmo i rodina dobře prospívat. Dostalo se jim za to poděkování a drobného příspěvku. Ačkoliv hlavním posláním těchto postav bylo provedení prospertního a ochranného obřadu, místy se projevovaly i poněkud strašidelně, kdy svým hudráním dejte vdolky, nebo holky vyděsily nejedno dítě.

Ometačky na Sedlčansku, kreslil prof. Karel Rozum
Samotný silvestrovský večer býval dost podobný večeru štědrému, měl svá tabu, věštebné praktiky i ochranná kouzla. V noci ze Silvestra na Nový rok nesmělo zůstat prádlo na šňůře, sice by to někdo zaplatil svým životem. Na ochranu před zlými duchy, kteří na přelomu roku - stejně jako v dalších přechodových obdobích - získávají na síle, se obytná i  hospodářská stavení obsypávala solí, lila se špinavá voda z oken a provozoval se magický hluk, který měl všechno zlé zaplašit. Mlátilo se do hrnců, zvonilo na zvony, práskalo bičem a chřestilo řetězy. Dnes tyto magické ochranné prostředky nahradily ohňostroje a rachejtle - bohužel. O půlnoci pak bylo zvykem pojíst ovar s křenem, který měl zajistit zdraví a štěstí.

Asi nejdůležitější zásadu pro řádný vstup do Nového roku shrnuje známé rčení jak na Nový rok, tak po celý rok. Podle toho, jakým způsobem do Nového roku vykročíme, bude vypadat i celý jeho průběh. Měli bychom ho tedy přivítat s čistou duší i srdcem, vysmýčenou domácností, vymydlení a v nových šatech a dobré náladě.

V některých oblastech dříve chodily děti i dospělí na Nový rok koledou. Veselili se, zpívali koledy a hráli při tom na bukač. Bukač, neboli famfrnoch, bukál či brumbál, byl starodávná rytmický nástroj, původem z Chodska. Jednalo se o džbán s otvorem přetaženým kůží, jejímž středem byl protažen žíněný chochol. Taháním za žíně a jejich rozechvíváním se na bukač vydávaly bručivé zvuky. Jak se takový hudební nástroj vyrábí a jak se na něj hraje se můžete podívat třeba tady.

Fanfrnoch neboli bukač
Na Nový rok se nemá tvrdě pracovat, aby se člověk během roku nesedřel, ovšem nedoporučuje se ani přílišná lenost. Po ránu bychom měli posnídat zbytek vánočky, který jsme si uschovali od vánoc, abychom po celý rok zůstali pěkně pospolu. Z jídelníčku bychom měli vypustit drůbež, ryby i králíky, aby nám neuletělo, neuplavalo, či neuteklo štěstí. Nejlépe je prý nahradit je čočkou, která nám do nového roku zajistí dostatek peněz s vejcem (symbol Slunce) nebo vepřovým (symbol štěstí). Na Nový rok se také dříve pekly koláče, do kterých se zapékalo zrnko hrachu. Ten, na koho vyšel díl s hráškem, měl mít po celý rok štěstí.

Snědla-li svobodná dívka na Nový den ráno jablíčko schované od Štědrého dne a pak se šla podívat ke kostelu, mohla si tak vyvěštit, jak to bude mít s vdavkami. Vyšel-li z kostela jako první muž, mohla se těšit na brzkou svatbu, byla-li to žena, musela ještě rok počkat. Stařena věštila osud staré panny a dítě úděl svobodné matky.
Leccos nám o nadcházejícím roce mohla prozradit i první návštěva, která k nám toho dne zavítala. Mladý muž či žena znamenali štěstí, stařena neblahé události a dítě lásku a svornost.

Svou současnou podobu získaly oslavy konce roku až ve 20. století. Většina obyvatel České republiky si s nimi neodmyslitelně spojuje nevázané veselí, alkohol tekoucí proudem, hromady chlebíčků, ohňostroj a možná ještě novoročenky - papírová blahopřání, na kterých většinou najdeme zkratku P. F. (pour feliciter, fr. pro štěstí), obrázek čuníka, podkovy, kominíka a jiných šťastných symbolů.
Já osobně také velice ráda vzpomínám na novoroční zvyk, který se praktikuje v pražské čtvrti Nusle (a možná i někde jinde), kde chodí na Nový rok dopoledne koledovat popeláři. Vzhledem k tomu, že jsem několik let žila v ulici, ve které svou každoroční pouť zakončovali, měla jsem vždy o zábavu postaráno.

Silvestrovské a novoroční pranostiky


  • Je-li na Silvestra větrno, bývá to dosti patrno.
  • O Silvestru papeži snížek si již poleží.
  • Když na Silvestra sněží, Nový rok není daleko.
  • Na Silvestra-li větry a ráno slunce svítí, nelze nám dobrého vína se nadíti.
  • Jak byl celý rok samá voda a bláto, na Silvestra nenapadne zlato.
  • Když na Silvestra ráno sluní, v noci prudký vítr zavěje, není na vína hrubé naděje.
  • Na Silvestra-li jižní vítr duje, příznivý rok to ohlašuje; západní vítr ryb dává nejvíce, severní zimu a Vánoce, východní vítr slibuje hojnost plodů, severovýchodní značí nepohodu.
  • Je-li o Silvestru v noci vítr a jasno, bude dobrého vína pořídku.
  • Bude-li mnoho záře v nové léto, naříkání bude pro války, věz to, mnoho různic mezi lidmi bude, veliké nečasí také přijde. Bude-li slunce svítiti jasně, bude mnoho ryb, věz to jistě.
  • Na Nový rok o slepičí krok.
  • Připadne-li Nový rok na pondělí, nastane ještě krutá zima, dále vlhké jaro, povodně a budou časté nemoce. Nastane-li Nový rok v úterý, bude zima ještě krutější, ale lze očekávat úrodný rok. Bude-li prvního ledna ve středu, lze očekávat příchod vcelku příznivého roku, bohatého vínem, ale chudého na med. Připadne-li Nový rok na čtvrtek, znamená to mírnou zimu, větrné jaro, parné léto, krásný a příjemný podzimek, hojnost ovoce a mnoho obilí. Nový rok v pátek znamená, že nadcházející rok bude chladný, vlhký a všeobecně nepříznivý. Lidé budou hodně mřít, hrozí i válka a oční nemoce. Připadne-li první leden na sobotu, přichází klidný bezvětrný rok s množstvím plodů, bohatým ovocem, ale nepříznivý pro pěstování obilí a hrozící množstvím onemocnění zimnicí. Nastane-li Nový rok v neděli, lze očekávat mírnou zimu, příznivé a úrodné jaro, větrné časy letní a příznivou žeň.
  • Jsou-li na Nový rok při východu slunce červánky, bude v nastupujícím roce mnoho požárů.
  • Je-li na Nový rok blátivo, bude po celý rok nepohoda míti navrch.
  • Klidné a tiché Nové léto vyznamenává příznivý a úrodný rok.
  • Vane-li na Nový rok vítr od půlnoci, vyznamenává to neúrodu.
  • Je-li dopoledne na Nový rok pěkně, bude příznivé počasí o žních v kraji, je-li pěkně odpoledne, bude o žni pěkně na horách.
  • Nový rok tmavý - Velká noc bílá.
  • Jsou-li na Nový rok červánky, bude po celý rok větrno.
  • Na Nový rok zrána jasné lesky, prorokují v létě časté blesky.
  • Novoroční noci vítr od východu pro dobytek mor, vítr od západu králům smrt, od poledne mor lidem, od půlnoci neúrodu přinášel.
  • Svítí-li na Nový rok jasně slunce, bude hojná úroda.
  • Na Nový rok déšť - o Velikonocích sníh.
  • Svítí-li na Nový rok, co by forman pár koní okšíroval a zapřáhl, bude sedlák pohodlně klidit.
  • Hospodář si první leden pamatuje, ten mu na budoucí rok ukazuje.
  • Na Nový rok ráno nebe rudé - nepohoda, svízel velká bude.
  • Jestli na Nový rok třeba jen tolik slunka zasvítí, co by vozka bičem mrsknul, bude srpen jasný.

RAVIK, Slavomir Velká kniha světců
1. vyd. Praha: Regia, 2002, 678 str., ISBN 978-80-86367-24-x
SPOLEK AUTORŮ, Lidová kultura - národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska 
1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2007, 636 str., ISBN 978-80-2041-712-1
VEČERKOVÁ, Eva Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře
1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2015, 512str. ISBN 978-80-7429-627-7
LANGHAMMEROVÁ, Jiřina České tradice v proměnách času
1. vyd. Praha: NLN, 2017, 383 str., ISBN 978-80-7422-500-0
https://www.pranostik.cz

Komentáře

Líbí se vám