úterý 27. prosince 2016

Silvestr, Nový rok a pět tipů na silvestrovské hry


Data příchodu nového roku se značně liší a to nejen v závislosti na historické epoše, ale i v rámci jednotlivých národů a kultur. V nejstarších dobách, kdy bylo vše úzce svázáno s přírodnímy cykly, spadal příchod nového roku na počátek jara, případně na dny zimního slunovratu. Teprve v průběhu středověku byl stanoven konec roku na 31. prosince.
Na tento den připadá svátek svatého Silvestra, jehož život zajímavě koresponduje právě s přelomem starého a nového. Svatý Silvestr se narodil v Římě do doby, kdy bylo křesťanství tvrdě pronásledováno a musel se tedy skrývat v lesích (odtud také jeho jméno - silva = lat. les). Po nástupu císaře Konstantina (kterého dokonce pokřtil a vyléčil z malomocenství) k moci byla křesťanská víra povolena a Silvestr byl roku 311 zvolen prvním papežem.
Zatím co v současnosti věnujeme pozornost zejména oslavám konce roku, naši předkové se soustředili na přivítání roku nového. I k silvestrovskému večeru se však vážou mnohé zajímavé zvyklosti.
V podvečer navštěvovaly vesnické domácnosti chudé ženy, takzvané ometačky. Většinou chodily ve dvojicích, celé zahalené v bílých šátcích. V jedné ruce držely husí křídlo, ve druhé hrneček s kolomazí. V domácnostech se slovy ve jménu otce i syna i ducha svatého ometly plotnu, aby tak ochránili domácí krb před vším zlým a aby kamna dobře hořela. Dostalo se jim za to poděkování a drobného příspěvku. V některých oblastech naší země se jednalo spíše o postavy strašidelné, které svým hudráním dejte vdolky, nebo holky strašily děti.

Ometačky na Sedlčansku, kreslil prof. Karel Rozum
Samotný silvestrovský večer pak býval dost podobný večeru štědrému. V některých rodinách (včetně té naší) se dokonce na Silvestra provozují různé zvyky spojené s věštěním budoucnosti, které bývají obvykle spojeny právě se štědrým dnem. Na Silvestra tedy můžeme lít olovo, podle jehož tvaru zjistíme, co nás příští rok čeká. Můžeme pouštět i lodičky ze skořápek, abychom se dozvěděli, jak daleko od domova nás příští rok osud zavane. Postaví-li se svobodná dívka zády ke dveřím a hodí za záda svým střevícem, dozví se zdali se příští rok vyvdá (špička ukazuje ze dveří), nebo ještě zůstane doma. Obsypání domu solí, nebo vylití špinavé vody z okna nás má ochránit proti temným silám. Stejný efekt prý mělo i hlasité chřestění řetězem a jiný silný hluk, který měl všechny běsy spolehlivě zaplašit. Dnes nám může tímto způsobem dobře posloužit silvestrovský ohňostroj. O půlnoci pak bylo zvykem pojíst ovar s křenem, který měl zajistit zdraví a štěstí.
Asi nejdůležitější zásadu pro řádný vstup do Nového roku shrnuje známé rčení jak na Nový rok, tak po celý rok. Podle toho, jakým způsobem do Nového roku vykročíme, bude vypadat i celý jeho průběh. Měli bychom ho tedy přivítat s čistou duší i srdcem, vysmýčenou domácností, vymydlení a v nových šatech a měli bychom k sobě i svému okolí přistupovat laskavě a s respektem.
Na Nový rok se nemělo tvrdě pracovat, aby se člověk během roku nesedřel. Ani přílišná lenost však nebyla doporučována.

Fanfrnoch neboli bukač
V některých oblastech chodily děti i dospělí koledou. Veselili se, zpívali koledy a hráli při tom na bukač. Bukač, neboli famfrnoch, bukál či brumbál, byl starodávná rytmický nástroj, původem z Chodska. Jednalo se o džbán s otvorem přetaženým kůží, jejímž středem byl protažen žíněný chochol, jehož rozechvíváním se na brumbál vydávaly bručivé zvuky. Jak se takový fanfrnoch vyrábí a jak se na něj hraje se můžete podívat třeba tady.
Na Nový rok se nedoporučovalo jíst drůbež, ryby ani králíky (aby nám neuletělo, neuplavalo, či neuteklo štěstí), z domácnosti se nesmělo nic vynášet (nebo by to v domácnosti celý rok chybělo) a smůlu mohlo přinést i prádlo zapomenuté na šňůře. Vhodné bylo naopak pojídat čočku (dostatek peněz) s vejcem (symbol Slunce) nebo vepřovým (symbol štěstí). Na nový rok se také pekly koláče, do kterých se zapékalo zrnko hrachu. Ten, na koho vyšel díl s hráškem, měl mít po celý rok štěstí.
Snědla-li svobodná dívka na Nový den ráno jablíčko schované od Štědrého dne a pak se šla podívat ke kostelu, mohla si tak vyvěštit, jak to bude mít s vdavkami. Vyšel-li z kostela jako první muž, mohla se těšit na brzkou svatbu, byla-li to žena, musela ještě rok počkat. Stařena věštila osud staré panny a dítě úděl svobodné matky.
Leccos nám o nadcházejícím roce mohla prozradit i první návštěva, která k nám toho dne zavítala. Mladý muž znamenal štěstí, stařena neblahé události a dítě lásku a svornost.
Svou současnou podobu získaly oslavy konce roku až ve 20. století. Většina obyvatel České republiky si s nimi neodmyslitelně spojuje nevázané veselí, alkohol tekoucí proudem, hromady chlebíčků, ohňostroj a možná ještě novoročenky - papírová blahopřání, na kterých většinou najdeme zkratku P. F. (pour feliciter, fr. pro štěstí), obrázek čuníka, podkovy, kominíka a jiných šťastných symbolů.
Já osobně také velice ráda vzpomínám na novoroční zvyk, který se praktikuje v pražské čtvrti Nusle (a možná i někde jinde), kde chodí na Nový rok dopoledne koledovat popeláři. Vzhledem k tomu, že jsem několik let žila v ulici, ve které svou každoroční pouť zakončovali, měla jsem vždy o zábavu postaráno.
Již dlouho mi ale přijde, že se tenhle svátek čím dál tím víc prázdný a bezduchý (a to nemáme televizi). Pokud vás také nebaví se jen strašně opít, přecpat a udělat důkladnou ostudu, možná dáte přednost trávení Silvestra za střízliva, zábavně a babyfriendly. My tento den pouštíme lodičky ze skořápek, lijeme vosk (s olovem nám to nějak nejde), hrajeme různé stolní a společenské hry a pořádáme dobrodružnou bojovku.
Zde je několik našich nejoblíbenějších her:

POPELKA

pro 2 - x hráčů
Všichni hrají najednou. Na talíř se vysype krabička lentilek. Každý z hráčů dostane brčko a s jeho pomocí, bez použití rukou, se snaží co nejvíc lentilek přemístit do své mističky. Kdo sesbírá nejvíc lentilek, vyhrává. Hra se dá i ztížit tím, že každý hráč sbírá jenom lentilky určité barvy. V tomto případě se musí počet lentilek jednotlivých barev shodovat. Kdo své lentilky sesbírá první, je vítěz.

FLAŠKA

pro 2 - x hráčů
Asi všichni známe, tak jenom pro pořádek: Hráči si sednou do kruhu, jeden z nich mezi nimi roztočí prázdnou lahev, položenou naležato. Tomu, na koho lahev ukáže, dá roztáčející nějaký úkol (zazpívej písničku, zkus napodobit někoho z kamarádů atd.). Pokud hráč není schopen či ochoten daný úkol splnit, musí dát fant (ponožku, prstýnek apod.)

HLEDÁNÍ PAPÍRKŮ

pro 2 - x hráčů
Z barevného papíru si vyrobíme cca 30 kartiček o rozměrech 5 x 10cm. Jeden z hráčů je má za úkol schovat na různých místech tak, aby vždy alespoň kousek kartičky vykukoval. Ostatní zatím čekají v jiné místnosti, například v koupelně. Jakmile dostanou pokyn, vyrazí kartičky hledat. Kdo jich najde nejvíc, vyhrává.

STRAŠIDELNÁ STVOŘENÍ

pro 2 - x hráčů
Každý z hráčů dostane pruh papíru. Papír si položí na výšku a hra může začít. Každý nakreslí na horní čtvrtinu svého papíru hlavu. Čím více popustíte uzdu své fantazii, tím lépe. Poté papír zahnete dozadu tak, aby malůvka nebyla vidět a předáte spoluhráči po své pravici. Konce linií krku by však přeci jen měly trochu vykukovat, aby bylo zřejmé, kam nakreslit další část těla postavičky, aby ve výsledku vše navazovalo. Dále se postup opakuje. Nakreslíme tělo a paže, zahneme a předáme dál. Nohy, zahneme, předáme. Chodidla, zahneme, předáme. A pak už můžeme obrázky rozbalit a podivovat se příšerkám, které nám z toho vznikly.

TAJEMNÁ NOČNÍ BOJOVKA

pro 1 - x hráčů
Tady vše bude záležet na vás. Podstatou hry je dovést její účastníky pomocí různých indicií, mapy, nebo jiných prostředků k cíli. Cestou mohou plnit různé úkoly a na konci může čekat i nějaká ta odměna. Náročnost úkolů i celkovou strašidelnost bojovky je samozřejmě třeba uzpůsobit věku jejích účastníků. Jen pro bližší představu - loni jsme s dětmi (5 a 0 let) hledali poklad, který u nás v domě schoval za dávných časů loupežník Hromodup. K. nejprve náhodou objevil podivný dopis, když šel do spíže pro brambory. V dopise byla šifra (jednoduchá spojovačka) jejíž tajenka nám prozradila místo, na kterém je skryta další indicie. Ještě jsme museli vyluštit spoustu různých úkolů, za indiciemi jsme se vypravili i do sklepa, do stodoly a na výminek (v noci to bylo pěkně strašidelné) a nakonec nás to dovedlo na půdu, kde jsme za trámem našli loupežníkovu závěť a poklad. Když jí K. s tátou četli, nastal děsný rámus a kvílení. Potom se ozval, jakoby zezdola od žebříku, nebo snad až ze samotného pekla, hromový hlas, který nám děkoval za statečnost a za své vysvobození a přál nám, ať si poklad užijeme. Letos to bude ještě nebezpečnější. Něco velkého a zlověstného nám chodí na slepice...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Pojďme si povídat...