středa 21. prosince 2016

Štědrý den, Perechta a Ježíškův pomocník


Antonio Allegri da Correggio - Svatá noc (výřez)

Čtvrtý adventní týden je za svou polovinou a štědrý den nám už pomalu klepe na dveře. Zatímco pro nás znamená vrchol vánočních svátků, původně to byl vlastně poslední den příprav před samotnými vánoci a nejvýznamnější úlohu hrál den následující - boží hod vánoční - který má být také skutečným dnem narození Krista. V Čechách chodí Ježíšek v předvečer tohoto svátku. Je tomu tak ze stejného důvodu, jako v případě Mikuláš, Lucie apod. Podle našich předků totiž začínal nový den již po setmění s východem první hvězdy. Musím říct, že jsem za to neskonale vděčná. Už od dětství totiž vnímám jako podstatu tajemné atmosféry štědrého večera právě to, že je večer! Šero, kterým proniká jen světlo svíček, světýlek na stromečku, hvězd tam za oknem a občas i odlesky třpytivého křupavého sněhu - to vše silně působí na nejen dětskou fantazii a je příznivějším prostředím pro všechny ty kouzelné představy než ráno na boží hod, kdy se u stromečku schází rodiny z některých jiných zemí (většinou těch nekatolických).

Ačkoliv se jedná o křesťanský svátek, vánoce vlastně překrývají původní oslavy zimního slunovratu a příchodu nového roku. Mnoho zvyků, které se nám uchovaly až do dnešních dní má své pohanské kořeny. Krájíme jablíčka abychom se dozvěděli, budeme-li příští rok zdrávi, čekáme na zlaté prasátko, pouštíme lodičky ze skořápek, házíme pantoflem, lijeme olovo, dáváme si rybí šupiny pod talíř, svazujeme nohy stolu, přilepšujeme domácímu zvířectvu, stromům i studním atd. Ryze křesťanským vkladem jsou pak jitřní neboli roráty, půlnoční mše, vánoční hry a stavění betlémů. Ačkoliv v současné době se betlém v našich domovech objevuje již začátkem adventu, dle původní tradice by se měl stavět následujícím způsobem: 24. 12. se připraví krajina města Betléma a do ní se umístí chlév a jesličky. Odpoledne přichází do města Josef s Marií, večer pak vkládáme do jesliček právě narozeného Ježíška. V průběhu vánoc pak přibývají další a další postavičky, počínaje ovčáky, kteří se o narození dozvěděli jako první a konče 6. 1. třemi králi, kteří do Betléma putovali nejdéle a z největší dálky. Zatímco vánoční stromeček obvykle sklízíme právě na Tři krále, betlém může naši domácnost zdobit až do Hromnic.
Štědrý den však nebýval pouze klidný, veselý a idylický. Na štědrý den obcházela česká stavení i tajemná strašidelná postava zvaná Perechta (neplést s bílou paní Perchtou z Rožmberka, shoda jmen je čistě náhodná). Vzhled Perechty se dle krajů značně lišil. Většinou se jednalo o strašlivé obludy s obrovskými zubatými hlavami a vyplazeným jazykem, které chodily v párech - jedna bílá a druhá černá (někdy také třetí, rudá) a hlídaly, zda-li se děti na štědrý den postily. Těm, které půst porušily, Perechty hrozily (tak, jako to někde dělaly i Lucie) rozpárat břicho a vycpat hrachovinou. V některých oblastech chodily Perechty mírnější, které hodné děti obdarovávaly i nějakými těmi dárky. A někde dokonce vypadaly Perechty úplně jinak. Například na budějovicku obcházela Perechta v podobě kobyly, která byla naopak povahy veselé a rozmarné. Chcete-li si trochu té strašidelné atmosféry navodit i u vás doma, můžete si o Perechtách hezky počíst třeba zde.

Peruehty z Hrdel, kreslil prof. Karel Rozum

U nás doma je to na štědrý den asi jako kdekoliv jinde. Některé staré obyčeje dodržujeme, jiné nikoliv a dokonce máme několik vlastních, o které bych se teď s vámi chtěla podělit.
Od určité doby jsme rezignovali na zdobení stromečku na štědrý den a přesunuli jsme ho už na 23. prosince. Dokud jsme se drželi klasického scénáře, byl celý den hrozně hektický, neustále jsme se zpožďovali oproti "plánu" a rozdělování dárků se nám tak často protáhlo až na dlouho po osmé večer. Tou dobou už byl synek ze všeho toho těšení přetažený, nevrlý a ukňouraný, nám ho bylo líto a zároveň jsme měli chuť tak trochu přerazit.
Dnes už štědrý den trávíme jinak. Brzy ráno se vypravíme na vycházku po okolí. Příroda je to nejvelebnější místo a tak jsou to takové naše roráty, kdy s rozbřeskem strojíme svou duši do svátečního a ladíme své vnitřní struny, aby ty naše vánoce byly skutečně hluboce radostné. Já sama si pak po příchodu pouštím ještě nějaké to kázání a čtení z Bible, synek se občas přidá a poslouchá se mnou.
V poledne začneme připravovat štědrovečerní večeři, posloucháme koledy a vánoční písně. Musím se přiznat že co se týče pokrmů, docela dost ty svátky flákáme. Mě vaření nikdy nějak nebavilo a přístup k jídlu mám z větší části praktický. Příští rok se ale chystám vyzkoušet kompletní klasiku včetně kuby, muziky, vánočního polena a česnekovo-medových oplatek - těšte se na reportáž, možná bude i komické video. Ještě před večeří jde K. nakrmit psa a kocoury a pak se vydá do obýváku, kde na parapet otevřeného okna položí talířek s perníčky a hrneček horkého čaje pro Ježíška. Tento zvyk je u nás doma teprve třetím rokem a zavedl ho přímo náš syn. Když mu byly čtyři roky, začal před vánoci mudrovat, jak je to vlastně s tím Ježíškem, jak to přijde že takové malé miminko se vláčí studenou nocí s těžkým pytlem plným dárků a jaká je to nespravedlnost, že mu nikdo nic nedá na oplátku. Od té doby každý štědrý večer chystá pro Ježíška perníčky a čaj na posilněnou a já ho za to neskutečně uznávám.
Když Ježíšek zazvoní na zvoneček, utíkáme do pokoje a tam už na nás čeká rozsvícený stromeček a dárky. Rozbalujeme rovnou, koledy a čtení necháváme na později. Máme své malé nedočkavce rádi a další čekání a těšení už by pro ně mohlo mít neblahé následky.


Pod stromeček u nás nenaděluje pouze Ježíšek, ale i jeho pomocník. To je další z našich zvyků, který je hezký, učí nás ohleduplnosti a empatii a navíc je ohromně praktický. Protože je Ježíšek malý a lidí je hodně, nemůže všechno stihnout sám. Proto mu po celém světě pomáhají jeho přátelé (Santa Claus, Hvězdička, Joulupukki, Befana a další) a dokonce i obyčejní lidé. Takže když se u nás náááhodou objeví nějaký dárek už před štědrým večerem, tak je to dárek, který ... (máma, táta, K., babička) připravili jako pomoc Ježíkovi. S K. jsme letos na přípravě dárků dělali už od října. Babičkám vyrobil stojan na františky a tabulky na WC a koupelnu, dědečkovi a třetí babičce misku na klíčení bylinek a tetě Mileně (která je vlastně babiččina kamarádka, ale máme ji moc rádi) zápich do květináče.  A pro vás? Pro vás máme obrázek.

PŘEJEME VÁM VÁNOCE PLNÉ LÁSKY A RADOSTI





Žádné komentáře:

Okomentovat

Pojďme si povídat...