Štědrý den, Perechta a Ježíškův pomocník


Antonio Allegri da Correggio - Svatá noc (výřez)

Čtvrtý adventní týden je za svou polovinou a štědrý den nám už pomalu klepe na dveře. Zatímco pro nás znamená vrchol vánočních svátků, původně to byl vlastně poslední den příprav před samotnými vánoci a nejvýznamnější úlohu hrál den následující - Boží hod vánoční - který má být také skutečným dnem narození Krista. V Čechách chodí Ježíšek v předvečer tohoto svátku. Je tomu tak ze stejného důvodu, jako v případě Mikuláše, Lucie apod. Podle našich předků totiž začínal nový den již po setmění s východem první hvězdy. Musím říct, že jsem za to neskonale vděčná. Už od dětství totiž vnímám jako podstatu tajemné atmosféry Štědrého večera právě to, že je večer. Šero, kterým proniká jen světlo svíček, světýlek na stromečku, hvězd tam za oknem a občas i odlesky třpytivého křupavého sněhu - to vše silně působí na nejen dětskou fantazii a je příznivějším prostředím pro všechny ty kouzelné představy, než ráno na Boží hod, kdy se u stromečku schází rodiny z některých jiných zemí.
Ačkoliv se jedná o křesťanský svátek, Vánoce vlastně překrývají původní oslavy zimního slunovratu a příchodu nového roku. Mnoho zvyků, které se nám uchovaly až do dnešních dní má své pohanské kořeny. Krájíme jablíčka abychom se dozvěděli, budeme-li příští rok zdrávi, čekáme na zlaté prasátko, pouštíme lodičky ze skořápek, házíme pantoflem, lijeme olovo, dáváme si rybí šupiny pod talíř, svazujeme nohy stolu, přilepšujeme domácímu zvířectvu, stromům i studním atd. Ryze křesťanským vkladem jsou pak jitřní neboli roráty, půlnoční mše, vánoční hry a stavění betlémů.
Ačkoliv v současné době se betlém v našich domovech objevuje již začátkem adventu, dle původní tradice by se měl stavět následujícím způsobem: 24. 12. se připraví krajina města Betléma a do ní se umístí chlév a jesličky. Odpoledne přichází do města Josef s Marií, večer pak vkládáme do jesliček právě narozeného Ježíška. V průběhu vánoc pak přibývají další a další postavičky, počínaje ovčáky, kteří se o narození dozvěděli jako první a konče 6. 1. třemi králi, kteří do Betléma putovali nejdéle a z největší dálky. Zatímco vánoční stromeček obvykle sklízíme právě na Tři krále, betlém může naši domácnost zdobit až do Hromnic.
Štědrý den však nebýval pouze klidný, radostný a idylický. Na štědrý den obcházela česká stavení i tajemná strašidelná postava zvaná Perchta (neplést s bílou paní Perechtou z Rožmberka, shoda jmen je čistě náhodná). Vzhled Perchty se lišil kraj od kraje. Většinou se jednalo o strašlivé obludy s obrovskými zubatými hlavami a vyplazeným jazykem, které chodily v párech - jedna bílá a druhá černá (někdy také třetí, rudá), vybaveny byly putýnkou, dlouhým nožem a otýpkou hrachoviny. Při svých pochůzkách se zaměřovaly především na děti - těm, které porušily předepsaný půst hrozily rozpárat břicho a vycpat hrachovinou. V některých oblastech chodily Perchty mírnější, které hodné děti obdarovávaly i nějakými těmi dárky.
V některých krajích splynula postava Perchty s mikulášskou a masopustní kobylou. Ta pak byla povahy veselé a rozmarné, vyváděla nejrůznější taškařice a místo strachu s sebou přinášela smích a veselí.
Ačkoliv hlavním dnem jejího výskytu byl Štědrý večer, nebyly k němu její obchůzky nijak zvlášť pevně ukotvené a na Perechtu tedy bylo možno narazit prakticky kdykoliv, od adventu až po Tři krále a někdy se dokonce objevila i v masopustním průvodu.

Peruehty z Hrdel, kreslil prof. Karel Rozum

U nás doma je to na Štědrý den asi jako kdekoliv jinde. Některé staré obyčeje dodržujeme, jiné nikoliv a dokonce máme několik vlastních, o které bych se teď s vámi chtěla podělit.
Od určité doby jsme rezignovali na zdobení stromečku na Štědrý den a přesunuli jsme ho už na 23. prosince. Dokud jsme se drželi klasického scénáře, byl celý den hrozně hektický, neustále jsme se zpožďovali oproti "plánu" a rozdělování dárků se nám tak často protáhlo až dlouho po osmé večer. Tou dobou už byl Kristián ze všeho toho těšení přetažený, nevrlý a ukňouraný, nám ho bylo líto a zároveň jsme měli chuť ho tak trochu přerazit.
Dnes už štědrý den trávíme jinak. Brzy ráno se vypravíme na vycházku po okolí. Příroda je to chrám a tyhle vycházky jsou naše roráty. S rozbřeskem strojíme svou duši do svátečního a ladíme své vnitřní struny, aby ty naše vánoce byly skutečně hluboce radostné. Já sama si pak po příchodu pouštím ještě nějaké to kázání a čtení z Bible, Kristián se občas přidá a poslouchá se mnou.

V poledne začneme připravovat štědrovečerní večeři, posloucháme koledy a vánoční písně. Musím se přiznat že co se týče jídla, docela dost ty svátky flákáme. Mě vaření nikdy nějak zvlášť nebavilo a přístup k jídlu mám z větší části praktický. Příští rok se ale chystám vyzkoušet kompletní klasiku včetně kuby, muziky, vánočky a česnekovo-medových oplatek - těšte se na reportáž, možná bude i komické video.

Ještě před večeří jde Kristián s tátou nakrmit psa, kocoury a slepice a nasype i do krmítka ptáčkům. Pak se vydá do obýváku, kde na parapet otevřeného okna položí talířek s perníčky a hrneček horkého čaje pro Ježíška. Tento zvyk je u nás doma teprve třetím rokem a zavedl ho přímo náš syn. Když mu byly čtyři roky, začal před vánoci mudrovat, jak je to vlastně s tím Ježíškem, jak to přijde že takové malé miminko se vláčí studenou nocí s těžkým pytlem plným dárků a jaká je to nespravedlnost, že mu nikdo nic nedá na oplátku. Od té doby každý Štědrý večer chystá pro Ježíška perníčky a čaj na posilněnou a já ho za to neskutečně uznávám.

Když Ježíšek zazvoní na zvoneček, utíkáme do pokoje a tam už na nás čeká rozsvícený stromeček a dárky. Rozbalujeme rovnou, koledy a čtení necháváme na později. Máme své malé nedočkavce rádi a další čekání a těšení už by pro ně mohlo mít neblahé následky.


Pod stromeček u nás nenaděluje pouze Ježíšek, ale i jeho pomocník. To je další z našich zvyků, který je hezký, učí nás ohleduplnosti a empatii a navíc je ohromně praktický.
Protože je Ježíšek malý a lidí je hodně, nemůže všechno stihnout sám. Proto mu po celém světě pomáhají jeho přátelé (Santa Claus, Hvězdička, Joulupukki, Befana a další) a dokonce i obyčejní lidé. Takže když se u nás náááhodou objeví nějaký dárek už před štědrým večerem, tak je to dárek, který máma, táta, Kristián, nebo babička) připravili jako pomoc Ježíškovi.
S Kristiánem jsme letos na přípravě dárků dělali už od října. Babičkám vyrobil stojan na františky a tabulky na WC a koupelnu, dědečkovi a třetí babičce misku na klíčení bylinek a tetě Mileně (která vlastně není žádná teta, ale babiččina kamarádka a máme ji moc rádi) zápich do květináče. A pro vás? Pro vás máme obrázek.

PŘEJEME VÁM VÁNOCE PLNÉ LÁSKY A RADOSTI





Komentáře

  1. Dobry den,
    dekuji za zajimavy clanek! Muzete mi prosim napsat, z jakeho zdroje je, ze nekdy chodila treti, ruda Perchta? Nepodarilo se mi to vygooglit:)
    Hezky den,
    Eva Red, redineva/zavinac/gmail/tecka/com. Dekuji!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, Evo. Jsem ráda, že se vám článek líbil a ještě radši, pokud jste v něm dozvěděla něco, co jste dosud nevěděla. Zmínku o červené Perechtě jsem našla v článku prof. Karla Rozuma "Perechty a brůny v Podřipsku", který vyšel roku 1910 v časopise Český lid. Článek najdete na tomto odkaze, pokud vás toto téma zaujalo a chtěla byste se dozvědět další podrobnosti, určitě si ho přečtěte http://www.nulk.cz/ek-obsah/ceskylid/html/knihy/ceskylid19/texty/0063-0125.htm . S pozdravem Eva

      Vymazat

Okomentovat

Pojďme si povídat...

Líbí se vám