úterý 7. března 2017

5 tipů jak na zahrádku bez zahrádky



Ve vzduchu je cítit jaro, příroda se probouzí a mnoho z nás začíná pociťovat zvláštní puzení. V lese kvetou sasanky, v parcích zlaté deště, na předzahrádkách sněženky a my už si chystáme nářadí, semínka, cibulky a sazeničky a sníme o tom, až naše zahrada zase rozkvete. Ale co lidé, kteří svou vlastní zahrádku nemají, o čem ti sní? Leckdy o tom samém, jejich sny však mají hořký nádech, protože se nejspíš nikdy nesplní. Poznáváte se? A co kdybych vám řekla, že zahradničit můžete i vy? A klidně už letos?


Před několika lety jsem na tom byla stejně. Bydleli jsme v Praze na obrovské prašné křižovatce. Měli jsme sice lodžii, ale lodžie není zahrada, stejně jako park není les. Čím dál víc jsem toužila po nějakém kousku půdy, kde bych se na jaře mohla nerušeně vrtat v hlíně, v létě si lehnout s knihou a hrnkem kafe pod strom, na podzim sklidit nějakou tu dýni a v zimě sypat do krmítka ptáčkům.

Než jsme se po několika stěhováních usadili na vesnici nedaleko Prahy, vyzkoušela jsem mnoho možností, jak své zahradnické instinkty uplatnit v městském prostředí, o které bych se teď s vámi chtěla podělit. Všechny mají své klady i své zápory. U každé z možností najdete také podkapitolu Co je potřeba zvážit. V několika bodech se zde dočtete, jaké jsou její výhody, ale i možné komplikace. Můžete si tak vybrat tu, která pro vás bude nejvhodnější, aniž byste museli ztrácet čas metodou pokus-omyl.


1. Kupte si pozemek


Zdědili jste menší obnos, vyhráli jste ve sportce, finanční úřad vám vrátil daně. Není to nijak závratná částka, takže z vysněné chatičky zase nic nebude. No tak ať! Vykašlete se na chatičku a kupte si pozemek.
Pokud to se zahradou myslíte vážně, bude to možná ta nejlepší cesta. Když se totiž soustředíme na to, jakmockrásnábybylataroubenkakdybyseceláopravila, většinou si ne úplně pečlivě prohlédneme pozemek, na kterém stojí. Pokud se zamilujeme do domečku, trocha z jeho kouzla se přenese i na zahrádku a my tak kolikrát nevidíme, co bychom vidět měli. Vystřízlivění přichází většinou pozdě a nezbývá nám tak, než si svůj vysněný ráj začít budovat na tvrdé skále, uprostřed bažin, nebo v těsné blízkosti hlavního tahu na Brno.
Pokud se rozhodnete koupit samotný pozemek, nic vás nebude rozptylovat a vy si tak snáze vyberete ten pravý.

Co je potřeba zvážit


  • Pozemek bude jenom váš a zahrada tak může být přesně podle vašich představ.
  • Možná neseženete nic vhodného v blízkosti domova, nebude vám dělat problém dojíždění?
  • Na pozemku není žádná stavba. Máte dostatek peněz či schopností, abyste si nějakou zbudovali? Nebo jste zálesáci a raději budete bydlet ve stanu?
  • Kam s nářadím? Budete si ho s sebou vozit, nebo ho můžete uložit přímo na pozemku?
  • A co voda? Je na pozemku zdroj, nebo ho bude třeba zbudovat? 
  • Chystáte se na pozemku stavět? Pokud ano, je k tomu pozemek vhodný? Povolí vám to stavební úřad?
  • Máte dostatek času se zahrádce věnovat, aby vám šlo všechno tak rychle, jak si představujete? Nebude toho na vás moc?



2. Zahrádkáři (nejen) Kersku


Zahrádkářské kolonie jsou svět sám pro sebe. První z nich začaly vznikat již ve 20. letech 20. století, většinou jako nárazníkový pás mezi městem a přírodou. Za dobu své existence se staly součástí národního koloritu a zahrádkáři vytvořili subkulturu se vším, co k ní patří.
Získat zahrádku v zahrádkářské kolonii bylo dříve nadlidským výkonem. Malý čtverec půdy byl nejen ostrůvkem svobody, ale také ukazatelem sociálního statutu, podobně jako rifle z Tuzexu nebo naleštěný Trabant.
Ačkoliv je i dnes o zahrádky velký zájem, získat jednu pro sebe už není zdaleka takový problém. Pokud vás tato možnost láká, zkuste si najít nějakou ve svém okolí. Pomoci vám s tím mohou například v Českém zahrádkářském svazu.

Co je potřeba zvážit


  • Zahrádkáři jsou skutečná subkultura a mají tedy i svá pravidla. Pokud se s nimi nedokážete ztotožnit, bude to trápení pro obě strany. Máte-li tedy možnost pronajmout si zahrádku v zahrádkářské kolonii, seznamte se nejprve s jejími pravidly a pokud možno také s budoucími sousedy.
  • Tíhnete ke konvenčnímu typu zahradničení, řádky máte jako když střelí, trávu sekáte každé dva týdny a s mšicemi se moc nemazlíte? Potom vítejte mezi nás. Pokud však dáváte přednost alternativním metodám zahradničení, počítejte s tím, že vás budou zahrádkáři považovat tak trochu za exota a vaši bylinkovou spirálu za kupu nepořádku, který by bylo potřeba uklidit.
  • Zahrádkářské kolonie nabízí dokonalé zázemí. Jsou pod uzamčením, takže celkem bezpečné (ačkoliv zloději to vědí a právě proto je to občas dost láká), za drobný příspěvek zde bývá k dispozici zdroj vody a na pronajaté zahrádce už obvykle stojí nějaká ta chata po předchozích nájemcích. Nejspíš také podědíte založené záhony a vzrostlé stromy.
  • Všude kolem jsou sousedé, takže s klidem a soukromím příliš nepočítejte. Pokud máte štěstí, může získat nové přátele, pokud ne, budete mít chuť jezdit zahrádkařit v noci.
  • Máte dostatek času na zahradu pravidelně jezdit a udržovat ji v dobrém stavu? Pokud budete svou zahrádku zanedbávat, sousedským vztahům to moc neprospěje. A protože zahrádkáři jsou čeleď náročná, budete se mít co ohánět. Dejte tedy pozor, abyste si místo místa pro realizaci svých snů, nepořídili jenom další stres navíc.



3. Založte komunitní zahradu


Komunitní zahrady jsou vlastně pravým opakem zahrádkářských kolonií. Jedná se o záležitost poměrně mladou, u nás začaly vznikat v průběhu posledních deseti let. Na rozdíl od kolonií se komunitní zahrady nachází přímo v srdci města, tam, kde by je dříve nikdo nečekal, klidně i na místech bývalých skládek a jiných urbanistických pustin. Lidé, kteří se kolem nich soustřeďují, jsou také docela jiní. Obvykle stavějí na permakulturních principech (trvale udržitelné zahrady) a zahradničí v souladu s přírodou. Zahrady utvářené tímto způsobem bývají divoce krásné a tajemné, jako ta od pana Trnky.

Co je potřeba zvážit

  • Pokud máte málo času, komunitní zahrada je pro vás to pravé. Je to zahrada sdílená a pokud nemáte i několik týdnů čas, postarají se o ni vaši kolegové. Navíc ji můžete mít přímo v sousedství, takže odpadá čas nutný k dojíždění.
  • V komunitních zahradách bohužel většinou chybí voda a často není možné zřídit její zdroj. Vše se ale dá vyřešit nádobami na sběr vody dešťové.
  • Pokud máte rádi silně udržované zahrady, řádky přesně podle pravítka a zahradnickou chemii, nebudou nejspíš nic pro vás. Pokud si nejste jisti, co přesně taková permakulturní zahradničení obnáší, můžete se s ním seznámit třeba zde.
  • V komunitních zahradách se líbí dětem. Mají tam neustále co objevovat a v tajemných zákoutích se pěkně hraje.
  • V komunitních zahradách se líbí seniorům. Škoda jen, že jich je tak málo. Možná o komunitních zahradách ani neví, možná mají trochu ostych z lidí, které zde člověk potká. Často bývají potetovaní, nosí spoustu náušnic a barevné vlasy. Nejedná se ale o žádné kriminálníky a vyvrhele, mají prostě jenom rádi pestré věci a budou mít tedy rádi i vaše vrásky a stříbrné vlasy. A navíc vám pomohou s těžkou konví.
  • V komunitních zahradách je veselo. Při společném zahradničení vznikají nová přátelství a vztahy. Mnoho lidí žije ve městech samo a od příbuzných je dělí velká vzdálenost. Je zde tedy spousta dětí, kterým schází babička a mnoho dědečků, kterým chybí děti. V komunitní zahradě se spolu mohou najít.
  • Komunitní zahrady je potřeba vybudovat. Ve větších městech už jich pár najdete, ale možná že v tom vašem zatím žádná není. Nebojte se toho a založte ji. Dejte dohromady skupinu, která vám s tím pomůže, vyhlédněte si několik míst a zažádejte město, aby vám jedno z nich propůjčilo. Komunitní zahrady často vznikají na místech, se kterými si radnice neví příliš rady a proto je obvykle ráda poskytne zadarmo. Pokud si na to sami netroufáte, obraťte se na komunitní zahrady, které již úspěšně fungují, jako je pražská Kokoza, Kuchyňka, nebo liberecká Zahrada. Jejich zakladatelé vám rádi poradí a pomůžou.


 4. Vytvořte si zahradu na střeše


V zahraničí jsou střešní zahrady už celkem běžné, zejména v centrech měst, která jsou hustě zastavěna a trpí tak nedostatkem jiné zeleně. Kromě toho, že nám dělají radost, významně také zlepšují stav městského mikroklima. Jejich půda pomáhá zadržovat srážkovou vodu a rostliny zase zachycují prachové částice. Z vyprahlého betonového labyrintu, sálajícího letním žárem, se tak může stát příjemné místo k životu. Zelené střechy navíc městu velmi sluší a domům z lega prospějí víc než seberozjásanější pastelová fasáda.

Co je potřeba zvážit


  • Pokud žijete v bytovém domě, musí se založením zahrady souhlasit všichni nájemníci. Jestli ve vašem domě vládnou dobré sousedské vztahy, může se střešní zahrada stát příjemným místem ke společným setkáním.
  • Nemusíte nikam jezdit - maximálně výtahem několik pater nahoru. Zahradu máte přímo v domě.
  • Intenzivní zahrady, jejichž součástí jsou i různé altány, stromy a závlahové systémy, vyžadují vyšší nosnost střechy a jejich realizace je finančně náročná. K jejich založení je navíc nutný přesun velkého množství hmot, protože pestré složení vegetace vyžaduje k dobrému růstu vyšší vrstvu zeminy. Rizikem jsou také kořeny stromů, které mohou poškodit konstrukci střechy.
  • Extenzivní zahrady jsou oproti tomu nenáročné a vyžadují minimální údržbu.
  • Vzhledem k tomu, že je střecha po většinu dne vystavena palčivým slunečním paprskům, je třeba volit k jejímu osazení výhradně světlomilné rostliny, případně její část uměle zastínit. Rostliny s mohutným kořenovým systémem zde můžeme pěstovat také v kontejnerech nebo pytlích.
  • Střešní zahradu je vždy nutné realizovat ve spolupráci s odborníky. Nejprve je potřeba nechat prohlédnout celkový stav střechy, dále musí statik posoudit její nosnost i nosnost celé budovy. Nutné je vyřešit také izolaci střechy proti prostupování vlhkosti a další konstrukční detaily. Své plány bychom měli konzultovat také se správcem budovy, případně bezpečnostním technikem, aby byly v souladu s bezpečnostními předpisy.
  • Pokud střecha není zabezpečena dostatečně vysokým zábradlím či jinou vhodnou zábranou, nebude vaše střešní zahrada bezpečným místem pro volný pohyb zvířat a dětí.



5. Přidejte se k partyzánům


Poslední způsob zahradničení je sympaticky podvratný a akční. Stačí vám k němu hrst zeminy, několik semínek, lahev s vodou, lopatka a můžete vyrazit. Takzvaný guerilla gardening, neboli zahradnické partyzánství je forma přímé akce, která je svou podstatou velice blízká squatterství. Zatímco však klasičtí squatteři zabírají nevyužívané budovy, partizánští zahradníci přebírají opuštěnou půdu. Na té pak sázejí rostliny a oživují tím společný prostor. Jedná se o pozitivní formu společenského aktivismu, jejímž cílem je v první řadě upozornit na špínu, nepořádek a celkovou zanedbanost míst, u kterých už to leckdy ani nevnímáme a zvelebit dané místo. Motivy této činnosti mohou být čistě zahradnické, politické, nebo něco mezi tím. Jejím výsledkem je překvapivý záblesk zeleně, silně kontrastující s betonovou všedností města.

Co je potřeba zvážit

  • Sázet můžete kdy chcete a co chcete.
  • Nepotřebujete téměř žádné vybavení. Stačí vám semínka, voda a základní nářadí.
  • Rostlinami si můžete osázet celou cestu do práce, do obchodu či do knihovny. Vaše zahrádka s vámi bude na každém kroku.
  • Zkrášlíte své město a potěšíte spoluobčany.
  • Povedete věčnou drobnou válku s údržbou komunikací a městské zeleně. Někteří zaměstnanci technických služeb budou vaše rostliny sekat a vytrhávat. Mnoho z nich se ale pohledem na snaživou rostlinku potěší a ušetří ji zásahu strunové sekačky. Čím kulturnější rostliny budete sázet, tím je tato šance vyšší. Takový aksamitník vám nikdo neposeká, s pampeliškou je to už horší. A je úplně jedno, že jsou si ty dvě kytky vlastně dost podobné.
  • Sázejte jenom na veřejně přístupných místech, nelezte na cizí pozemky a do cizích zahrad. Sázením zvelebujte své okolí, neničte soukromý ani veřejný majetek. Pokud se nebudete řídit těmito zásadami, mohli byste se dostat do střetu se zákonem. Samozřejmě pokud guerilla gardening provozujete jako druh politické manifestace, jste na tyto okolnosti nejspíš připraveni, nebo jsou dokonce součástí vaší strategie. Ale to už je zase jiná písnička...

3 komentáře:

  1. Partyzáni jsou nejlepší! :-)
    Díky za Váš krásný blog. Objevila jsem ho nedávno, ale už ho mám mezi oblíbenými a pravidelně čtu :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Karkulko, díky, že jste mě objevila - díky tomu jsem Vás objevila :D. Procházím váš blog už od doby, co jste se přihlásila k odběru toho mého a máme opravdu mnoho společného - dva syny, kterým čteme víceméně stejné knihy, podobné zájmy a navíc nejspíš bydlíme kousek od sebe. Svět je plný náhod. Každopádně si Vás dávám do oblíbených. Už proto, že prokazatelně umíte líp vařit a fotit :D

      Vymazat
    2. Miluju tyhle krásné pozitivní "náhody"! Tak jsem ráda, že jsme se našly a třeba se najdeme i někde na procházce kousek od sebe :-)

      Vymazat

Pojďme si povídat...