úterý 25. dubna 2017

Jak jsme slavili Velikonoce

na bylinkách


Svatý týden a velikonoční oktáv jsme nechali za sebou a ačkoliv velikonoční období trvá celých padesát dní a končí až s příchodem Svatodušních svátků, můžeme si ty letošní svátky jara a zmrtvýchvstání shrnout už teď. Tak jakpak že jsme to letos slavili ty Velikonoce?



O modrém pondělí jsme si nabarvili vajíčka. Za celý rok se nám podařilo nastřádat přes sto výdumků a bylo jich tedy dost na ozdobení stolu i lísky na dvoře.
Na lísku jsme zavěsili ta jednobarevná, zatímco vajíčka na doma jsme si pěkně nazdobili. Obvykle je sice batikujeme voskem, letos s námi ale poprvé maloval i malý Vilíček a tak jsme se rozhodli pro snadnější techniku a namatlali jsme je akrylovými barvami.

malování vajíček

S výsledkem jsme byli moc spokojeni a těšili jsme se, jak se budou vajíčka krásně vyjímat v zeleném osení. Ovšem lidi míní a papoušci mění. Celá miska mladého osení padla za oběť našim korelám. No, alespoň, že jim chutnalo. 

pažravé korely

Vajíčka tak zůstala naskládaná v košíku a několik jich přišlo také na věnec, kterým jsme si ozdobili dveře. 


Na zelený čtvrtek jsme se vypravili na bylinky, aby bylo na zelenou polévku. Nasbírali jsme mladé kopřivy, popenec, bršlici, medvědí česnek, smetánku a ještě cosi, co nám po zimě vyrostlo na bylinkovém záhonu a absolutně netušíme, co by to mohlo být. 

zelený čtvrtek

Po cestě jsme vyzkoušeli posed a pořádně jsme se vyváleli v rose.

lezeme na posed

Na Velký pátek jsme vstali brzo ráno a vypravili jsme se do lesa. Pěkně jsme se omyli v potůčku, abychom byli po celý rok zdraví, svěží a čerství. 


Potom jsme se vydali přes louku až k pramínku, pro jordánku. Všichni jsme se pořádně napili a vodu jsme si nabrali také do termosky - pro tátu a pro babičku.

pro jordánku u pramene

Odpoledne jsme se vydali za poklady. Vybavili jsme se křížkem, snítkou lomikamene a drobečky chleba, do kropenky jsme si nalili vodu a dali jsme se do hledání.


Prolezli jsme ovocný sad, hromadu kamení u strašidelného domu, vykropili a proklepali jsme celou kamennou zídku u slepic, vlezli jme i do sklepa a nikde nic. Nakonec se ale poklad zhmotnil ve skalce u výminku. Kristián ho jaksepatří zažehnal a cestou domů ani jednou nepromluvil, ani se neohlédl, takže se nám poklad podařilo donést zúplna. Takže jsme teď nechutně bohatí - posuďte sami.

velký pátek

Na Bílou sobotu jsme trochu uklízeli, ale hlavně vařili, abychom se na Boží hod velikonoční pěkně poměli. Pekli jsme hlavničku a také mazanec. 


Byl krásně žlutý a moc dobrý. Kousek jsme donesli také slepičkám, aby byly zdravé a čilé.


V neděli Zmrtvýchvstání páně jsme vstali ještě za tmy a nachystali jsme si košík s jídlem a dekami. Potom jsme vylezli na kopeček za vsí a čekali jsme, až vyleze i Sluníčko, zvědaví, jestli si opravdu třikrát poskočí. 

na zmrtvýchvstání páně slunce třikrát poskočí

Ačkoliv letos vyšly Velikonoce až na polovinu dubna a přestože jsme se teple oblékli, byla taková děsná zima, že jsme museli až do rozbřesku poskakovat, abychom se zahřáli. Ráno ale bylo kouzelné, Sluníčko tančilo a my jsme jásali s ním. Pak už jsme si ale rychle sbalili fidlátka a o překot jsme se hnali domů, kde jsme si uvařili horké kakao a zalezli zpátky do postele. Dobré to bylo.

boží hod velikonoční

Když jsme se zahřáli a ještě trochu dospali, vypravili jsme se na hon za velikonočními vajíčky. Ani po letech si nejsme úplně jistí, kdo je u nás schovává, zda boží slepička, zajíček, skřivánek či kmotra liška. Vzhledem k tomu, že žijeme na Jílovišti, měla by to být právě poslední jmenovaná, která je tradiční obdarovávačkou pro celý západ Středních Čech. Kristián si ale myslí, že by toho už měla moc, když musí na každou 1. postní neděli napéct liščí preclíky a také tvrdí, že tu na Velikonoční neděli několikrát viděl proběhnout zajíce. Na základě těchto skutečností si tedy vytvořil teorii, podle které u nás vajíčka připravuje zajíček ve spolupráci s našimi slepičkami.

hon na velikonoční vajíčka

Možná na tom skutečně něco bude, protože první vajíčko jsme letos našli pod ořešákem ve slepičím výběhu. Druhé, to Vilíčkovo, bylo ukryto mezi smrčky na dvoře. Oba ve svých vajíčkách našli spoustu dobrot, čokolády, sušeného ovoce a oříšků. Ve strakatém vajíčku byl navíc schovaný i pytlík hliněných kuliček, takže o jarní zábavu máme postaráno. 

vajíčko od zajíčka

No a další den už bylo Červené pondělí a s ním dlouho očekávaná pomlázka. Ještě než jsme ráno vylezli ze dveří, vpadli k nám sousedi a vyšlehali mě i babičku, takže letos určitě neoschneme, zůstaneme pružné a budeme se pěkně otáčet. A pak už jsme já s Márou i oběma synky vyrazili ven. Obešli jsme celou vesnici a kluci vyšlehali všechny ženské a holky, na které jsme narazili. Já jsme nesla košík a jak jsme cestou potkávali všechny ostatní koledníky, byla jsem čím dál tím zdravější a zadek mě čím dál tím víc brněl. Příště už si nesmím zapomenout vzít pod gatě ten polštář.
S koledou jsme zašli také do naší cukrárny a obou hospod, aby to holkám, co musely v pondělí do práce, nebylo líto. 

pomlázka

U nás na Jílovišti dělají o velikonocích všichni všechno tak nějak společně. Děti a tatínci pomáhají maminkám zdobit vajíčka a připravovat výslužku pro koledníky. S pomlázkou pak chodí menší i odrostlejší chlapíci a s nimi i většina malých holek. A někdy se přidají také maminky. Ty pomáhají nosit košík na výslužku a dělí se s tatínky o kořalku, čímž se zvyšuje šance, že se všichni vrátí domů ještě ten samý den a více méně po svých. Přesto žádná z maminek ani holčiček nezůstane nevyšlehána. Buď na ně zbytek rodiny počká a vyrazí se až po tom, co jejich vlastní dům navštívili ostatní koledníci, nebo si maminka s holkami vezmou připravenou výslužku s sebou a nechávají se vyšupat přímo za pochodu.

pomlázka

Mimo to se naše ves může pochlubit dvěma velikonočními zvláštnostmi. 
První z nich  je roztomilý zvířecí koledník, malý černý poník Merlin, který je místní hvězdou a pravidelně vystupuje také o Vánocích v živém betlému i na jiných akcích. Letošní Červené pondělí, bylo opravdu studené, deštivé a dokonce i padaly kroupy, holky ho tedy oblékly do slušivé deky. A protože Merlin není pouhý nosič, ale opravdový koledník, má v košících nejenom vajíčka a čokoládu, ale také jablíčka a osení, které si vykoledoval sám pro sebe.

pomlázka

Druhou kuriozitou disponuje náš soused Fanda A. Fanda je umělecký řezbář, který svou prací zvelebuje také naši vesnici. Na autobusové zastávce můžete obdivovat jeho velkou abstraktní skulpturu, stodolu u pastvin zdobí krásné ornamentální slunce no a na velikonoce si tenhle šikula vyřezal obrovskou dřevěnou hrkačku. A když říkám obrovskou, tak myslím opravdu obrovskou. Dospělý chlap s ní tak tak zatočí, a to pouze, pokud jí drží oběma rukama. Samotné tělo hrkačky je pak téměř metr dlouhé. Když jde Fanda po vsi, víte o něm už na stovky metrů daleko. Teď by se samozřejmě hodila fotka. Bohužel letos jsme se potkali až na závěr obchůzky, a to už byli všichni chlapíci natolik rozdovádění, že se mi nepodařilo udělat ani jeden snímek, který by nebyl úplně rozmazaný. Tak snad příště.



Na závěr jsme ještě stihli pomladit a pohladit sousedovic kocourka a pak už jsme celý zmrzlí mazali domů na pohádku.

Tak takové byly letošní velikonoce u nás. A vás, milí čtenáři, bych teď o něco ráda požádala. Při tvorbě většiny svých článků čerpám zejména z knihy významného českého etnografa Čeňka Zíbrta. Kdo z vás alespoň nahlédl do Veselých chvílí v životě lidu českého, či jeho jiných svazků, určitě mi dáte za pravdu, že je to pozoruhodné čtení. Jeho díla jsou totiž z větší části tvořena záznamem autentických vyprávění, která jsou ojedinělá, vzácná a cenná, jak pro věděcké pracovníky, tak i pro nás, laické nadšence. Pokud se zeptáte dnešních etnografů, čeho se jim nejvíce nedostává, jsou to právě materiály z rodin, vesnic a měst, které by dokumentovaly tradice a lidovou kulturu v jejich přirozeném prostředí, tak jak se žijí, mimo skanzeny a instituce (jejichž práce je i přesto velmi záslužná a chvályhodná, o tom žádná). Ráda bych tedy sesbírala co nejvíce materiálů, které by pomohly zdokumentovat a uchovat zvyky a tradice počátku 21. století, tak, jako práce páně Zíbrta a jiných velikánů českého národopisu zachovala jejich obraz z přelomu 19. a 20. století pro nás. A v tom mi můžete pomoci právě vy.

Máte zajímavé fotky? Je součástí vašich oslav nějaký zvláštní zvyk, který jinde neznají? Máte veselou, pozoruhodnou či neobvyklou historku, kterou byste mohli napsat nebo odvyprávět? Vyrábíte kraslice, pomlázky, nebo i jiné folklórní předměty? A máte chuť a  trošku času? Pokud zní odpověď ano, napište mi a podělte se o svůj poklad se mnou i s ostatními čtenáři. Třeba se tak i naše vzpomínky uchovají po více než sto let.

Předem děkuji vám všem.


2 komentáře:

  1. No teda, vy jste to nádherně oslavili!! :) Na tohle budou děti krásně vzpomínat. :)

    blog Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
  2. Bylo to bezva. Doufám, že budou vzpomínat na hezké dětství a v dospělosti jim tyhle vzpomínky dají sílu.

    OdpovědětVymazat

Pojďme si povídat...