středa 12. dubna 2017

Škaredá středa



Pašijová středa se nazývá také středou sazometnou či smetnou. O sazometné středě vrcholil jarní úklid, vymetaly se saze z komína, bílily se maštale, drhly se podlahy, zkrátka se gruntovalo od sklepa až po střechu. Nejznámější je však tento den pod jménem středa Škaredá. To nás upamatovává, kterak Jidáš škaredil na Ježíše, jak ho opustil a zradil. Ačkoliv je možné, přijmout tento jeho čin jako prostý fakt, zamyšlení nad jeho motivy nám může přinést mnohé překvapivé otázky. Byl Jidáš skutečně mrzký prospěchář, člověk povahy nízké, který byl ochotný vydat Ježíše na smrt jen pro třicet mizerných penízů? Měla jeho osobní tragédie kořen ve vysoké inteligenci, kdy hlas jeho srdce nedokázal přehlušit skepsi a pochybnosti pramenící z kritického myšlení? Byl zklamaným humanistou a revolucionářem, který chtěl lidi spasit teď a tady? Byla motivem jeho činu vášeň, žárlivost a přehnaná ctižádost? Nebo byl Kristovým černým koněm, který mu umožnil naplnit jeho podstatu, stát se tím, kým je? Ať už byla skutečnost jakákoliv, zamyšlením nad těmito otázkami se může mnohému naučit. Jako první mě napadá například větší zdrženlivost při vynášení apriorních soudů.

Čtení pro tento den


Matouš 26, 14-25



  • Tehdy šel jeden ze Dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, k velekněžím a řekl: „Co mi dáte? Já vám ho zradím.“ Oni mu určili třicet stříbrných. Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil. Prvního dne o svátcích nekvašených chlebů přišli učedníci za Ježíšem a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“ On je poslal do města k jistému člověku, aby mu řekli: „Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko, u tebe budu jíst se svými učedníky velikonočního beránka.“
  • Učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka. Navečer usedl s Dvanácti ke stolu a když jedli, řekl jim: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.“ Velice je to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad to nejsem já, Pane?“ On odpověděl: „Kdo se mnou omočil ruku v míse, ten mě zradí. Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!“ Na to řekl Jidáš, který ho zrazoval: „Jsem to snad já, Mistře?“ Řekl mu: „Ty sám jsi to řekl.“

A k čemu nás v tento den nabádá lidová tradice? Na škaredou středu se rozhodně neškareďte, zapomeňte na hádky a rozepře, buďte na sebe hodní. Kdo je totiž na škaredou středu zamračený, bude se kabonit i každou další středu po celý následující rok.

Obraz: Ilya Repin, Jidášův portrét


Články z cyklu Svatý týden

Škaredá středa


Žádné komentáře:

Okomentovat

Pojďme si povídat...