pátek 14. dubna 2017

Velký pátek


Dnes je ten den


Jan 18, 1-19, 42

Ježíš vyšel se svými učedníky za potok Kedron, kde byla zahrada. Vstoupil do ní, on i jeho učedníci. To místo znal i jeho zrádce Jidáš, protože se tam Ježíš často scházel se svými učedníky.
Jidáš si tedy vzal vojenskou četu a od velekněží a farizeů služebníky a šel tam s pochodněmi, s lucernami a se zbraněmi. Ježíš věděl všechno, co na něj má přijít. Vystoupil tedy a zeptal se jich: "Koho hledáte?"
Odpověděli mu: "Ježíše Nazaretského."
Řekl jim: "Já jsem to." Stál s nimi také zrádce Jidáš. Sotva jim tedy Ježíš řekl "Já jsem to", couvli a padli na zem. Znovu se jich zeptal: "Koho hledáte?"
Odpověděli mu: "Ježíše Nazaretského."
Ježíš odpověděl: "Už jsem vám přece řekl, že j á to j sem. Hledáte-li mne, tyto zde nechte odejít." To proto, aby se splnilo jeho slovo: "Z těch, které jsi mi dal, nenechal jsem zahynout nikoho."
Šimon Petr měl při sobě meč; vytasil ho tedy, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu pravé ucho. Ten sluha se jmenoval Malchus.
Ježíš však Petrovi řekl: "Zastrč meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi podal Otec?"
Tu se četa s velitelem a židovští služebníci zmocnili Ježíše a svázali ho. Napřed ho vedli k Annášovi. Annáš totiž byl tchán Kaifáše, který byl v tom roce veleknězem. Byl to ten Kaifáš, který dal židům radu: "je lepší, když jeden člověk umře za lid . . ."
Šimon Petr a jiný učedník šli za Ježíšem. Tento učedník se znal s veleknězem, proto vešel s Ježíšem do veleknězova dvora; Petr však zůstal u dveří venku. Ten druhý učedník, který se znal s veleknězem, vyšel tedy ven, promluvil s vrátnou a přivedl Petra dovnitř. Vrátná se Petra zeptala: "Nepatříš také ty k učedníkům toho člověka?"
On odpověděl: "Nepatřím." Stáli tam sluhové a služebníci velerady, kteří si rozdělali oheň, protože bylo chladno, a ohřívali se. Také Petr u nich stál a ohříval se.
Velekněz se vyptával .Ježíše na jeho učedníky a na jeho učení. Ježíš mu odpověděl: "Já jsem mluvil k světu veřejně. Já jsem vždycky učíval v synagóze a v chrámě, kde se shromažd'ují všichni židé, a nic jsem nemluvil tajně. Proč se ptáš mne? Zeptej se těch, kdo slyšeli, co jsem k nim mluvil. Ti dobře vědí, co jsem říkal." Sotva to vyslovil, jeden ze služebníků velerady, který stál při tom, dal Ježíšovi políček a řekl: "Tak odpovídáš veleknězi?"
Ježíš mu odpověděl: "Jestliže jsem mluvil nesprávně, dokaž, co bylo nesprávné. Jestliže však správně, proč mě biješ?"
Annáš ho pak poslal svázaného k veleknězi Kaifášovi.
Šimon Petr stál u ohně a ohříval se. Řekli mu: "Nepatříš také ty k jeho učedníkům?"
On zapíral: "Nepatřím."
Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, kterému Petr uťal ucho, řekl: "Copak jsem tě neviděl v zahradě s ním?" Petr to však znovu zapřel. Vtom právě kohout zakokrhal.
Od Kaifáše vedli Ježíše do vládní budovy. Bylo časně ráno. Sami do vládní budovy nevstoupili, aby se neposkvrnili, ale aby mohli jíst velikonočního beránka. Pilát tedy vyšel k nim ven a zeptal se: "Jakou žalobu vznášíte proti tomuto člověku?"
Odpověděli mu: "Kdyby to nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali."
Pilát jim řekl: "Vezměte si ho vy sami a suďte ho podle vašeho zákona!"
Židé mu odpověděli: "My nemáme právo nikoho popravovat." Tak se totiž mělo splnit Ježíšovo slovo, kterým naznačoval, jakou smrtí zemře.
Pilát se vrátil do vládní budovy, dal Ježíše předvolat a zeptal se ho: "Ty jsi židovský král?"
Ježíš odpověděl: "Říkáš to sám ze sebe, anebo ti to řekli o mně jiní?"
Pilát odpověděl: "Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?"
Ježíš na to řekl: "Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud."
Pilát se ho zeptal: "Ty jsi tedy přece král?" ježíš odpověděl: "Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas."
Pilát mu řekl: "Co je to pravda?"
Po těch slovech vyšel zase ven k židům. Řekl jim: "Já na něm neshledávám žádnou vinu. Je však u vás zvykem, abych vám k velikonočním svátkům propustil jednoho vězně. Chcete tedy, abych vám propustil židovského krále?" Oni znovu začali křičet: "Toho ne, ale Barabáše!" Ten Barabáš byl zločinec.
Potom Pilát vzal Ježíše a dal ho zbičovat. Vojáci upletli z trní korunu, vsadili mu ji na hlavu, oblékli ho do rudého pláště, předstupovali před něj a provolávali: "Bud' zdráv, židovský králi!" a bili ho.
Pilát vyšel znovu ven a řekl židům: "Hle, dám vám ho vyvést, abyste uznali, že na něm neshledávám žádnou vinu." Ježíš vyšel s trnovou korunou a v rudém plášti.
Pilát jim řekl: "Hle, člověk! "
Když ho však uviděli velekněží a služebníci, začali křičet: "Ukřižuj, ukřižuj ho!"
Pilát na to řekl: "Vezměte si ho vy sami a ukřižujte, neboť já na něm neshledávám žádnou vinu."
Židé mu odpověděli: "My máme zákon a podle toho zákona musí zemřít, protože dělal ze sebe Syna Božího." Když Pilát uslyšel to slovo, ulekl se ještě více. Vešel proto zase do vládní budovy a zeptal se Ježíše: "Odkud jsi?" Ježíš mu však nedal žádnou odpověď. Pilát mu řekl: "Se mnou nechceš mluvit? Nevíš, že mám moc tě propustit, a že mám moc dát tě ukřižovat?"
ježíš odpověděl: "Neměl bys nade mnou vůbec žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shora. Proto má větší vinu ten, kdo mě vydal tobě."
Pilát se proto snažil ho propustit. Ale židé křičeli:' "Když ho propustíš, nejsi přítel císařův. Každý, kdo se dělá králem, staví se proti císaři! " Jak Pilát uslyšel ta slova, nařídil vyvést Ježíše ven a zasedl k soudu na místě zvaném Kamenná dlažba, hebrejsky Gabbatha. Byl den příprav na velikonoce, kolem poledne. Pilát řekl židům: "Hle, váš král!"
Ale oni se pustili do křiku: "Pryč s ním! Pryč s ním! Ukřižuj ho! "
Pilát jim namítl: "Vašeho krále mám ukřižovat?" Velekněží odpověděli: "Nemáme krále, ale jen císaře!" Tu jim ho vydal, aby by ukřižován.
Vzali tedy Ježíše. On sám si nesl kříž a šel na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. Tam ho ukřižovali a s ním ještě dva jiné, každého po jedné straně, a Ježíše uprostřed. Pilát dal také zhotovit a připevnit na kříž nápis v tomto znění: Ježíš Nazaretský, židovský král. Tento nápis četlo mnoho židů, protože místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky.
Proto židovští velekněží říkali Pilátovi: "Nepiš: 'Židovský král', ale: 'On tvrdil: Jsem židovský král'."
Pilát odpověděl: "Co jsem napsal, napsal jsem!" Rozdělili si mé šaty. Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho svrchní šaty a rozdělili je na čtyři části, každému vojákovi jednu; vzali i suknici. Suknice byla nesešívaná, v jednom kuse setkaná odshora až dolů. Řekli si tedy: "Netrhejme ji, ale losujme o ni, komu připadne." Tak se měl splnit výrok Písma: 'Rozdělili si mé šaty a o můj oděv losovali.' Právě tak to vojáci udělali.
U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého měl rád, řekl matce: "Ženo, to je tvůj syn." Potom řekl učedníkovi: "To je tvá matka." A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě.
Potom, když Ježíš věděl, že už je všechno dokonáno, řekl ještě: "Žízním." Tak se mělo splnit Písmo. Stála tam nádoba plná octa. Nasadili tedy na yzop houbu naplněnou octem a podali mu j i k ústům. Když Ježíš přijal ocet, řekl: "Dokonáno je." Pak sklonil hlavu a skonal.
Protože byl den příprav, takže mrtvá těla nesměla zůstat na kříži přes sobotu - tu sobotu totiž byl velký svátek požádali židé Piláta, aby byly ukřižovaným přeraženy nohy a aby byli sňati. Přišli tedy vojáci a přerazili kosti prvnímu i druhému, kteří s ním byli ukřižováni. Když však přišli k Ježíšovi, viděli, že už je mrtvý. Proto mu kosti nepřerazili, ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda.
Ten, který to viděl, vydává o tom svědectví a jeho svědectví je pravdivé. On ví, že mluví pravdu, abyste i vy věřili. To se stalo, aby se splnil výrok Písma. 'Ani kost mu ;nebude zlomena'. A na jiném místě v Písmě se říká: 'Budou hledět na toho, kterého probodli'.
Josef z Arimatie, který byl Ježíšovým učedníkem, ale ze strachu před židy jen tajným, požádal potom Piláta, aby směl sejmout Ježíšovo mrtvé tělo, a Pilát mu to dovolil. Přišel tedy a sňal jeho tělo. '
Dostavil se tam i Nikodém, ten, který k němu přišel jednou v noci, a měl s sebou směs myrhy a aloe, asi sto liber: Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli ho s těmi vonnými věcmi do pruhů plátna, jak mají židé ve zvyku pohřbívat. Na tom místě, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nová hrobka, kde nebyl ještě nikdo pochován. Tam tedy položili Ježíše, protože u židů byl den příprav a hrobka byla blízko.
Utrpení a smrt Krista se na Velký pátek promítla do veškerých oblastí lidského žití. Byl to den nejpřísnějšího půstu a rituálního ticha. Oltáře kostelů zely prázdnotou, bez květin, bez svící, a obrazy se překrývaly černým či fialovým suknem, na výraz smutku a pokání. Varhany v tento den mlčí, mše se nekoná, prostorem se nesou jen modlitby u Božího hrobu a hlas pašijí.

Dramatu ukřižování se přizpůsobují i starší, zděděné zvyky pověrečného rázu. Bible praví, že se s Kristovou smrtí rozpoutaly živly, země se otevírala a mrtví vystupovali z hrobů. Lidová pověra k tomu dodává, že se země otevírá o každém Velkém pátku a je tedy možné vstoupit do jejího nitra, vyzvednout z něj skryté poklady, nacházet dávno ztracené podzemní chodby, ale také navštívit posvátnou horu Blaník a zahlédnout zde svatého Václava i s celým jeho spícím vojskem.

Velkou fyzickou i duchovní sílu získává v tento den také voda. Na Velký pátek před slunka východem, chodili lidé k pramenům a řekám, aby se zde obřadně umyli a zajistili si tak zdraví, sílu a svěžest. Tyto koupele uprostřed ranní přírody byly doprovázeny různými modlitbami a zaříkáním, například:
Vítám tě, vodičko rajská, ze všech zemí heberajska. Chraň nás ode všech nemocí, ouplavice, zimnice a též obojí nemoce.
Tuto sváteční vodu, příznačně nazývanou Jordánka (na pamět Ježíšova křestu v řece Jordán), si lidé v nádobách nosili i domů, kde našla rozličného využití. Omývala se jí domácí zvířata a dobytek, vykrápěla se jí světnice a maštale, a omývalo se jí také náčiní na zadělávání chleba - božího daru.

K rozšířeným pověrečným praktikám patřilo také stírání svaté rosy, stoupání na železo při ranním vstávání z postele, třesení ovocnými stromy pro bohatou úrodu (v některých oblastech praktikované již na Zelený čtvrtek) a hlučení pro vypuzení škůdců a hmyzu z domu. V oblastech s plátenickou tradicí se v tento den předly tzv. pašijové nitě - významný prostředek ochranné magie. Několik stehů pašijovou nití na košili, blůzičce nebo košilce, dokázalo jejich nositele ochránit před uřknutím, uhranutím a zlým silám.

Kromě těchto zvyků jsou s Velkým pátkem spojena i mnohá tabu. Kromě tvrdého půstu, kdy někteří věřící nejedli vůbec, a dodržování ticha bylo dobré zdržet se v tento den jakékoliv práce. Některé činnosti byly zapovězeny bezvýhradně. Za žádnou cenu se tak nesmělo prát prádlo, abychom neprali v Kristovo prolité krvi, a platil také zákaz hýbat se zemí - jmenovitě pak orat a rýt. I přes křesťanskou interpretaci, která praví, že země je pro tento den Kristovým ložem, má druhý ze zákazů pravděpodobně předkřesťanské kořeny a souvisí s kultem země.

V současné době je Velký pátek již druhým rokem navrácen mezi státní svátky (mezi které patříval už dříve, až do nešťastných 50. let 20 století), můžeme tedy výšeuvedené tabu opět zachovávat a věnovat tak páteční den pietě a rozjímání.

Vám, kterým vaše povolání ukládá pracovat i v tento den přeji, děkuji za vaši práci a přeji vám, aby byl přeci jen o něco volnější, než běžné pracovní dny a nabídl vám tak alespoň trochu času ke krátkému zastavení a svátečnímu zamyšlení - ikdyby to mělo být jen o rychlé pauze na kafe a cigaretu. 

Obraz: Bílé ukřižování, Marc Chagall

VEČERKOVÁ, Eva Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře
1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2015, 512str. ISBN 978-80-7429-627-7
SPOLEK AUTORŮ, Velké dějiny zemí Koruny České - tematická řada Lidová kultura 
1. vyd. Praha: Paseka, 2014, 803 str., ISBN 978-80-7432-442-0
LANGHAMMEROVÁ, Jiřina, Čtvero ročních dob v lidové tradici
1. vyd. Praha: Petrklíč, 2008, 163 str. ISBN 978-80-7229-171-7

Články z cyklu Svatý týden

Velký pátek

Žádné komentáře:

Okomentovat

Pojďme si povídat...