čtvrtek 13. dubna 2017

Zelený čtvrtek



Zelený čtvrtek je počátkem tzv. velikonočního třídenní (triduum), během kterého se odehrály hlavní události křesťanských Velikonoc. Původ názvu není dodnes zcela objasněn. Jedna z verzí ho spojuje se zelení jara a jídelními zvyklostmi, kdy se podle židovsko-křesťanské tradice má na Zelený čtvrtek konzumovat výhradně rostlinná strava, všechno zelené. Druhý názor nahlíží jeho původ lingvisticky. Podle něj vznikl tento název záměnou původního staroněmeckého označení Grien Donnerstag za podobně znějící Grünen Donnerstag. Výsledek této přesmyčky se přenesl i do českého prostředí a dnes tak máme namísto Lkavého čtvrtku čtvrtek Zelený. Tolik tedy etymologické okénko.

Ovšem, slovy pana Shakespeara, růže, ač zvána jinak, voněla by stejně. Bez ohledu na název, je pašijový čtvrtek zlomem, kdy se celé velikonoční drama dává do pohybu. Večer si připomínáme Poslední večeři Páně, při které se Ježíš rozloučil se svými učedníky a stanovil eucharistii - ritus obřadního přijímání chleba a vína, coby svého těla a krve. V noci dochází k poslední modlitbě v zahradě Getsemanské, Ježíšově zatčení a završení osobního dramatu Jidášovu, jehož polibek je pro nás dodnes synonymem zrady zpečetěné falší a pokrytectvím.

Ačkoliv liturgický kalendář nám pro tento den předepisuje jiné čtení, já jsem vybrala pasáž, která je pro mě, ač nepraktikující křesťanku, zcela zásadní. Jsou to řádky o osobní statečnosti a odvaze, Ježíš prožívá svou temnou noc, plný hrůzy a strachu se připravuje na následující den. O kolik je očekávání horší, než utrpení samotné? Jak bezútěšné je mluvit do tmy, když vám leží na ramenou nesnesitelné břímě a jediným vaším společníkem je samota? V takových chvílích pomůže opravdu jen Bůh.


Čtení pro tento den


Matouš 26, 36-46


  • Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil.“ Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovy; tu na něho padl zármutek a úzkost. Tehdy jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!“ Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ Potom přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou? Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ 
  • Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, není-li možné, aby mne ten kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle.“ A když se vrátil, zastihl je opět spící; nemohli oči udržet. Nechal je, zase odešel a potřetí se modlil stejnými slovy. Potom přišel k učedníkům a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se hodina, a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje.“

Některé věci vyjeví svou pravou slávu skutečně až ve svých protikladech. Ježíš je v tomto okamžiku lidštější, než kdykoliv předtím - křehký, zranitelný, plný obav, úzkosti a smutku. To, že v této své krizi obstojí a setrvá na cestě, ho v mých očích činí mnohem více božským, než všechny zázraky dohromady. Vždy když tyto řádky čtu, zřetelně vnímám jeho bolest a osamění, srdce mám plné soucitu a cítím obrovskou lítost, že mu nikdo z jeho blízkých v této těžké hodině nenabídl byť pomyslné rámě, o které by se mohl opřít.

Z tohoto příběhu nám plynou mnohá poučení. Ježíš jde příkladem a my bychom ho měli následovat, snažit se statečně čelit veškerému zlu, bez ohledu na následky. Také bychom neměli být ke svému okolí lhostejní. Ačkoliv si určité bitvy musí vybojovat každý sám, vědomí, že vám někdo fandí, že na vás myslí a trpělivě čeká, vám může dodat právě tu sílu, která nakonec rozhodne. Taková podpora navíc téměř nic nestojí a oproti skutečným hrdinským skutkům jí vlastně nic neriskujeme. Mnohdy stačí jenom jediné - neusnout.

Jak vidno, Zelený čtvrtek je v křesťanské tradici dnem nadmíru pohnutým. Není tedy divu, že se tyto ohlasy silně projevují i v lidové kultuře. 

V souladu s křesťanskou náplní byl tento den chápán jako příležitost pro milosrdenství a obdarovávání. Pořádaly se žebrácké hostiny, milosrdenství cílilo především na děti a chudé lidi, zejména ve městech však bylo zvykem obdarovávat se také navzájem. 

Zdroj: http://www.nulk.cz/2017/01/30/vodeni-jidase/

Mnoho obyčejů se vázalo k motivu Jidášovy zrady. Chlapci od tohoto dne až po Bílou sobotu obcházeli stavení a recitovali verše o Jidášovo věrolomnosti. Někde byly tyto obchůzky obohaceny i o dramatickou scénku honění jidáše, jinde se pálila slaměná maškara, představující zrádného učedníka. Místy se postava Jidáše vodila v čele průvodu. Člověk za Jidáše přestrojený, byl celý obalený do slámy, nebo do surové vlny, obličej míval začerněný uhlem a na hlavě mu seděl vysoký čepec v podobě černého kornoutu, případně kornout slaměný, který mu spadal až na ramena a zakrýval tak celý obličej. Už z jejího vzhledu je tedy patrné, že je tato postava odkazem předkřesťanským tradic spojených s prosperitní magií a rituálem přechodu a je tak příbuzná spíše s masopustním pohřebenářem, než s biblickým Jidášem.

Obecně rozšířené byly obchůzky, spojené s úslovím, které praví, že na Zelený čtvrtek odlétají zvony do Říma. V kostelech po celé triduum vládlo ticho a zvuk zvonů tak nahrazovali chlapci, kteří třikrát denně obcházeli průvodem ves, klapali při tom hrkačkami a řehtačkami a modlili se u křížů a kapliček. V sobotu byli za tuto svou činnost odměňováni syrovými vajíčky, dnes navíc dostávají i různé sladkosti a peníze. Velikonoční rachtání je typickou synkrezí křesťanských a předkřesťanských náboženských představ, kdy se hluk, coby magická praktika k zažehnání nečistých sil, pojí s křesťanským prvkem společných modliteb u sakrálních objektů a říkankami s pašijovými motivy. Tyto obchůzky jsou doposud živé na mnoha místech Evropy, u nás je můžeme spatřit například v Polné na Vysočině a několika dalších lokalitách.

Na Zelený čtvrtek se také dodržovalo mnoho zvyklostí spojených se stravováním. Protože se jedná o den postní, měli bychom se vyhnout živočišným produktům a těžkým jídlům. Ve velkém se naopak zařazuje zelenina a semena, přednost mají zejména mladé zelené výhonky, které do našeho těla přináší očistnou sílu. Rozšířené bylo také pečení a pojídání obřadního pečiva, tzv. jidášů či jidášků, které tvoří součást svátečního jídelníčku dodnes. Jedná se o drobné pletence z kynutého těsta potřené medem, které svým tvarem připomínají provaz, na kterém se Jidáš oběsil. Také zde však působí předkřesťanské vlivy, díky kterým může toto pečivo nabývat i jiných podob, oslavujících jaro a přinášejících prosperitu a blahobyt . Setkáme se tak i s jidáši ve tvaru sluníček, žebříčků, nebo třeba ptáčků.

Obraz: V Zahradě Getsemanské, Gustave Doré

VEČERKOVÁ, Eva Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře
1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2015, 512str. ISBN 978-80-7429-627-7
SPOLEK AUTORŮ, Velké dějiny zemí Koruny České - tematická řada Lidová kultura 
1. vyd. Praha: Paseka, 2014, 803 str., ISBN 978-80-7432-442-0
Národní ústav lidové kultury - Vodění Jidáše
LANGHAMMEROVÁ, Jiřina, Čtvero ročních dob v lidové tradici
1. vyd. Praha: Petrklíč, 2008, 163 str. ISBN 978-80-7229-171-7

Články z cyklu Svatý týden

Zelený čtvrtek


Žádné komentáře:

Okomentovat

Pojďme si povídat...