úterý 30. května 2017

Královničky a otvírání studánek


Jestliže chlapecké letniční obyčeje korespondují s bujností a živelností plného jara, dívčí jsou dokonalým obrazem jeho něžné, nevinné stránky.

Nejstarší záznamy dívčí verze královských obyčejů pochází z první poloviny 19. století. Hry na královnu, chození s královnou, králky nebo také královničky se odehrávaly na svatodušní pondělí. Průvod bíle oděných dívek, ozdobených červenými pentlemi a kvítím mohl mít jednoduchou obchůzkovou formu, ale také podobu bohatého obřadně-dramatického pásma, plného zpěvu a tance. V písňových textech se objevovala témata přírody, lásky a víry, používaly se však také popěvky z obchůzek o Smrtné a Květné neděli.

Královničky obcházely vsí a vybíraly dary pro chudou králku, která bosa chodí a své nožičky v rose brodí. Dostávaly vejce a uzeniny, ze kterých si pak připravily společnou svačinu. Někdy chodila královna jen tak, jindy kráčela pod baldachýnem z tureckého šátku, či lipových ratolestí. V některých oblastech provázela královnu i druhá dívka, převlečená za krále (Král se odlišoval detaily v ustrojení, dívka která ho představovala, měla přes prsa rudou šerpu a u boku uvázanou kytici. Takže žádné kalhoty a falešné vousy, jak bychom si snad mohli myslet.), jinde byla královna po celou dobu skryta v takzvané búdě zdobené květy a zelení (která nejspíš měla představovat královská nosítka).

Královničky prošly celou vsí a poté se vydaly do polí a luk a obcházely vodní zdroje. Tyto královské obchůzky nebyly pouhou profánní záležitostí, sloužící k pobavení, utužení společenských vztahů a získání nějaké té výslužky, ale také hlubokým obřadem sympatetické magie důležitým pro život celé komunity. Analogie k přírodnímu dění je zde zcela zjevná, královničky jsou zosobněním plodnosti, úrodnosti, růstu a zrání a jako takové mají moc svým konáním zajistit příznivý průběh hospodářského roku a ideální podmínky zaručující bohatou úrodu. Významnou součástí těchto obchůzek tak býval také archaický obřadní průvod za déšť.

letnice
Královničky, podle skutečnosti kreslil r. 1889 Ad. Liebscher

Zmínkou o vodě se hezky dostáváme k druhému z dívčích letničních obyčejů a tím je čištění studánek. V některých oblastech byl tento zvyk součástí královničkových obchůzek, jinde se provozoval nezávisle. Na rozdíl od královských her tak není pevně vázán na Svatodušní svátky ani k jinému datu a můžeme se s ním setkat v průběhu celé druhé poloviny jara, okolo svátku sv. Jana Křtitele a v obdobích velkého sucha.

Čištění studánek mělo kromě praktické funkce, kdy se z pramenů odstraňovaly zbytky listí, nánosy bláta a jiné nečistoty, i stránku obřadní. V ní mají jasnou převahu prvky křesťanské víry (modlitby, hromniční svíčky) důležitou roli však hrají i prostředky prastaré ochranné magie a obětiny (nahota, panenství, vybrané druhy květin a zeleně, chléb, ovoce) upomínající na předkřesťanské kulty a uctívání vodních pramenů.

Zatímco co první písemné zmínky o královničkách se objevují až v 19. století, nejstarší zpráva o čištění studánek pochází už z roku 1697. Misionář Ferdinand Zelechovský v ní mimo jiné píše:

Dívky vesnické, žádají-li sobě deště, scházejí se četně za soumraku na luzích, zpívají hlasitě písně ženců a velí konečně, aby jedna z nich, nahá a to neposkvrněná panna (obyčejně volí se k tomu dívka osmiletá) sestoupila do studánky a z ní vodu vůkol vylévala. Tím prý svolává s nebe déšť na osení.

Dívky při čištění studánek vylévaly vodu do stran přicházejících dešťů, vybíraly bahno ze dna a vykládaly ho kamením. Po cestě k pramenu i při samotné práci si svítily rozžatými hromničkami, modlily se růženec a zpívaly písně prosící o déšť adresované Panně Marii (k mariánskému kultu je vůbec vztažena většina májových zvyků). K vyčištěným studánkám pak kladly různé dárečky a obětiny - drobky chleba, tři vrbové proutky, velký věnec z brusinek či zimostrázu, dřevěný křížek, první lesní jahody atd. Panenství dívek bylo pro nedotčenost pramene stěžejní. Nebyla-li některá z panen poctivou, nahrnula se do studánky čtyřmi prameny špinavá voda a veškeré čištění bylo marné.

Průběh celého obřadu byl podrobně zdokumentován začátkem 20. století díky českým národopiscům (zejména učiteli F. Karlovi) a o jeho všeobecnou proslulost se pak v roce 1955 postaral skladatel Bohuslav Martinů, který na základě básně Miroslava Bureše Píseň o studánce Rubínce vytvořil svou nesmrtelnou vokální skladbu Otvírání studánek.

Prvky tohoto letničního obyčeje začaly ve 20. století hojně pronikat i do programů folklorních souborů (zejména těch na Vysočině), které jej dále rozvíjely a obohacovaly o další písně a scény. Zejména díky činnosti těchto spolků je dnes tradice otvírání studánek obnovena na desítkách míst naší republiky. K nejznámějším patří otvírání studánek Barborka a Vitulka ve Třech studních - obci, která je spojena právě se vznikem výše zmíněné básně i kantáty. Otvírání studánek pod taktovkou folklórních kroužků jsou představení pestrá veselá a půvabná. Bohužel, stejně jako v případě ostatních tradic realizovaných v rámci určité instituce, i zde bývá veškerý důraz soustředěn výhradně na společenskou a zábavní funkci lidové tradice.

Není však třeba propadat malomyslnosti. Původní obsah nebyl zcela zapomenut a dnes si mnoho lidí opět začíná uvědomovat, jak je pro nás vztah s vodou i veškerou přírodou důležitý, že laskavá náruč přírody je základní podmínkou nejen našeho prostého přežití, ale také veškeré radosti a duševní rovnováhy (a opustíme-li úhel pohledu z pozice člověka a jeho užitku, pak především nepopsatelnou krásou a hodnotou sama o sobě). Díky podobně smýšlejícím nadšencům vznikl také Národní registr pramenů a studánek, projekt mapující veškeré přirozené vodní zdroje na našem území.

otvírání studánek

Pokud tedy toužíte najít souznění s přírodou i určitým místem, nebo byste rádi udělali něco dobrého pro sebe a své okolí, najděte si na jejich mapě studánku svého srdce a začněte o ni pečovat. Studánka, se kterou navážete úzce osobní vztah, se vám bohatě odmění. Kromě odpočinku, zdroje osvěžení a útočiště vhodného k pozorování zvěře, čtení či prostému povalování, vám nabídne také možnost založit si vlastní tradici otvírání studánek - prostou dokonale cizelovaných zpěvných čísel a tanců, bez krojů a rekvizit, zato však hluboce intimní a niternou, takovou, které se budete účastnit celým svým tělem a duší a ne coby pouhý kolemstojící. Vždyť už lidová tradice praví, že ten, který vyčistí studánku, na toho čeká štěstí.

Další povídání o období zelených svátků najdete v článku Letnice, neboli Svatodušní svátky či Královské obyčeje.

JILÍK, Jiří Záhadná jízda králů 
1. vyd. Brno: MH, 2007, 103 str., ISBN 80-86720-29-2
VEČERKOVÁ, Eva Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře
1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2015, 512str. ISBN 978-80-7429-627-7
NÚLK Letniční zvyky a obyčeje
ZÍBRT, Čeněk Veselé chvíle v životě lidu českého - Králové a královničky
Podlaha A., Zprávy missionárův o českých pověrách lidových z druhé polovice XVII. století
časopis Český lid IV, 1895, s. 290


Žádné komentáře:

Okomentovat

Pojďme si povídat...