čtvrtek 27. července 2017

Báječná Brtnice


Taky se vám to stává? To si takhle zase jednou jedete kamsi, cestou míjíte místa, kde jste v životě nebyli a najednou to přijde. A vy musíte zastavit a vystoupit, protože je to prostě ono. Místo, které bylo stvořeno právě pro vás a vy jistojistě víte, že tam, kam ještě nemůžete dohlédnout, čeká nějaké velké senzační tajemství. Mě se toto udává celkem pravidelně. Ať už je to staré francouzské kamenné sídlo na konci zdánlivě opuštěné aleje, nejlepší rybník skrytý uprostřed lesů středočeské Kamenice, nebo jedna konkrétní mýtina v Kunratickém lese, většinou svůj pocit z těchto míst shrnu větou: "Jé, tady bych chtěla bydlet." A tohle přesně se mi stalo cestou přes Brtnici, která se nachází napůl cesty mezi Jihlavou a Třebíčí uprostřed Černých lesů.
Centrum městečka Brtnice s měšťanskými domy leží v malebném údolí, ze dvou stran sevřené kopci. Na tom západním se tyčí Brtnický zámek, na východním najdete bývalou kapli Panny Marie Pomocné, ve které se dnes normálně bydlí a od které je hezký výhled na celé město. Podélně je pak děleno stejnojmennou říčkou, která bývala zlatonosná a ve které se dodnes dají najít šupinky vzácného kovu. Vypráví o tom i některé dochované pověsti, nebo také kniha Zlatonosná říčka Brtnice, kterou napsal pan učitel Ladislav Diviš a která vyšla na jaře tohoto roku.

Historický most s radnicí

S procházkou je nejlepší začít na náměstí. Najdete zde renesanční radnici s atikovým štítem a valenými klenbami, další dva měšťanské domy v renesančním stylu s barokními přestavbami a Valdštejnský dům s muzejní expozicí, infocentrem a pamětními deskami ze staré synagogy.
Přímo naproti Valdštejnskému domu pak stojí farní kostel svatého Jakuba Většího a fara odkud můžete po schůdcích vystoupat úzkou uličkou až k paulánskému klášteru s kostelem svatého Karla Boromejského a blahoslavené Juliány a odtud se vydat kaštanovou alejí až k branám zámku. Jedná se o stavbu s velmi pestrou a složitou minulostí, která se dnes díky 45 letům nezájmu v éře minulé a 20 let trvajícím soudním sporům v éře současné nachází v dezolátním stavu. Podle posledních zpráv se snad ale všechno nakonec v dobré obrátí a zámek se dočká zasloužené rekonstrukce. Podívat se tam však můžete již dnes, ovšem musí vás být na prohlídku alespoň pět a musíte se na ni předem objednat. Od zámku se můžete vydat nazpět do centra skrze zámeckou zahradu. Je moc krásná, v uvolněném anglickém stylu, příjemná v horkých letních dnech a plná krásných vzrostlých stromů. O ty se již od roku 2011 stará Hnutí Brontosaurus, takže jsou všechny v slušné kondici. Během naší návštěvy jsme se tu zrovna potkali s několika chlapíky, kteří šplhali ve větvích a prořezávali uschlé haluze, takže opravdu nemusíte mít obavu, že na vás někde nějaká spadne.

K zámku vede krásná kaštanová alej...

...a před ním stojí votivní sloup se sochou Tomáše AAquinského


Zámeckou zahradou sejdete k rybníčku s ostrůvkem. Rybníček je nečištěný, takže je dost cítit, je to ale takový ten nevinný smrádek tlejícího listí, bahýnka a naplaveného dříví. Mě osobně tenhle druh nečistoty nijak zvlášť neuráží a i ti z vás, kteří jsou o něco víc cimprlich, ho určitě vezmou na milost, když vám řeknu, že se v tomto prostředí velmi dobře daří užovkám. My jsme tu zahlédli dokonce dvě. Hemžily se v zarostlé strouze a vypadaly nadmíru spokojeně.

Cesta zámeckou zahradou vám nabídne mnoho zajímavých zákoutí...

...ovocný sad s domečkem, zídkami a včelími úly...

a kolem rybníčku vás dovede až na Židovský most.

Od rybníčku cesta pokračuje po úzkých schůdcích a pak po Židovském mostě nazpátek do nitra města. Židovský most, stejně jako jeho sesterský historický most, který se nachází přímo na náměstí u radnice, je zdoben sochami svatých z dílny místního sochaře Davida Liparta a společně se zámkem v pozadí tvoří zajímavé panorama, kterému se mezi místními říká Brtnické Hradčany.
Pokud vás ještě nebolí nohy, můžete se od mostu vypravit na místní židovský hřbitov, nebo za výhledy na kopec k již zmíněné kapli Panny Marie Pomocné. Budete-li od mostu pokračovat rovně, dostanete se zpět na náměstí. Cestou minete mnoho hezkých budov, ale také krabicoidní nákupní středisko, které vyrostlo na troskách místní synagogy zbourané v roce 1989. Pokud by vás zajímalo, jak toto místo vypadalo před oním nešťastným zásahem, můžete se podívat na stránky Židovské hřbitovy. Najdete zde fotografie Brtnické synagogy, povídání o zdejší židovské komunitě i autentické vzpomínky obyvatel.

V kapli Panny Marie Pomocné jsou dnes sociální byty...
... a od ní dobrý výhled na oba kostely a paulánský klášter...
...i na celý zámek a králíkárny. Příjemné místo.

Pokud vás při pohledu na tento smutný kout nerozveselí ani povedená socha medvěda brtníka upomínající na původ názvu města, určitě pookřejete na poslední zastávce naší vycházky. Je jí dům Josefa Maria Hoffmana, ve kterém se nachází místní knihovna, ale také galerie, která je povinností pro milovníky moderní architektury a designu i pro obdivovatele tradiční lidové kultury. Brtnický rodák J. M. Hoffman patřil k čelním představitelům vídeňské secese, navrhoval především vily a obytné domy a to včetně jejich vnitřního vybavení. Jeho nejvýznamnějším dílem je palác Adolfa Stocleta v Bruselu, který to dotáhl až na seznam památek UNESCO. Vy ale jeho tvorbu můžete ocenit přímo zde, v jeho rodném domě, který byl v roce 2003 zrekonstruován nazpět do podoby, kterou mu vtiskl právě J. M. Hoffman a to včetně dřevěných podlah, tapet, obrazů, nábytku i neobvyklého zábradlí vnějšího ochozu v zadní části domu. Najdete zde také mnoho plánů, nákresů ale také Hoffmanovu soukromou sbírku lidových vzorů, která mu byla potěšením i významným inspiračním zdrojem. Kromě stálé expozice se zde také konají sezónní výstavy, každý rok jedna, věnované nějakému významnému tvůrci v oboru architektury, designu či volné tvorby. V minulosti to byli například Adolf Loos, Donald Judd, Stanislav Kolíbal či Friedrich Kiesler, letos padla volba na Otto Wagnera.

Rodný dům J. Hoffmana je součástí kulturní stezky Po stopách moderny

Pokud s sebou máte děti, výstavy je asi příliš nenadchnou, pokud si ale do batohu přibalíte nůžtičky a pastelky, můžete jim v galerii zakoupit skvělé doprovodné materiály, které je určitě zabaví a vy se tak budete moct v klidu věnovat svému. My jsme si koupili tvořivé listy Josefa Hoffmana a Dušana Jurkoviče a jsou do té míry boží, že zpětně lituji, že jsem nekoupila více kusů, protože se teď o ně s Kristiánem taháme (naštěstí je právě u babičky, tak snad na ně za tu dobu zapomene a budu si s nimi moct hrát já).

Cestou do centra potkáte mnoho hezkých obytných domů...
...nákupní středisko i medvěda brtníka.

I z krátkého povídání je vidět, že toho má Brtnice opravdu hodně co nabídnout. Přesto byste asi nejspíš rádi slyšeli, v čem je ale tak zvláštní? Přeci jen, zajímavé památky a osobnosti najdete i v mnoha jiných městech a zejména v oblasti UNESCO trojúhelníku Třebíč - Žďár - Telč je laťka nastavena hódně vysoko. Tak já vám to povím. Brtnice má zvláštní náladu a duši. Už z autobusu na mě působila tajuplně a přesto klidně a přátelsky. Když jsem si jí pořádně prošla, tenhle dojem se ve mně jen utvrdil a přičítám to zejména těmto věcem.

Brtnice je architektonicky jednotná a celistvá. Ačkoliv obecně mám kontrasty ráda, někdy na to napětí, které z nich vzniká prostě nemám náladu. A pro takové chvíle je Brtnice jako dělaná. Kromě již zmíněného obchodního centra jsem v celém městečku nenarazila na žádný dráždivý prvek. I ty užitkové průmyslové stavby na okraji jsou zde zakomponovány takovým příjemným nekonfliktním způsobem. Prostě klid, pohoda, harmonie. A všude samé stromy.

Kostel svatého Jakuba Většího

Brtnice je oduševnělá. Né že bych si, jako například můj švagr, libovala v návštěvách totálně vylágrovaných staveb a poloskládek, ale rozhodně si nepotrpím ani na sterilní pořádek a dokonalost, jako třeba moje babička (u které je to beztak následek života v příhraničí, kde vám vaše estetické cítění časem chca nechca nabourá německý příslovečný smysl pro ordnung). Já preferuji patinu. U staveb, předmětů i lidí. Mám ráda ty vrásky, škrábance, vybledlé barvy a oprýskanou omítku, mám ráda příběhy, které vyprávějí a osobnosti, které za nimi můžeme tušit. A zde jsem si tedy užila měrou vrchovatou.

Starý dům v přední části zámecké zahrady

Mí brtničtí mi rozumějí. Tady už je to jen a jen o dojmech. Nikoho z Brtnice osobně neznám, mluvila jsem jen s paní v galerii, infocentru a prodejně lokálních produktů a i když byly moc fajn, žádná tvrdá data o lidech a životě mi to samozřejmě nedalo. Na mnohé se ale dá usoudit i z nepřímých důkazů, pokud je jich dost a vzájemně se nerozporují a já si tedy na jejich základě dovolím vyjádřit své přesvědčení, že v Brtnici žijí bezva lidi. A proč? Třeba se tu hodně staví a rekonstruuje (ono přeci jen od té půvabné omšelosti, kterou jsem velebila v předchozím bodě, to už občas není daleko k zanedbanosti a tak je prostě občas potřeba něco opravit), ale všechno tak nějak rozumně a s citem. Žádné generické stavby na klíč, žádné podnikatelské baroko, žádná laciná řešení a nešťastné kompromisy. Věříte, že jsem snad v celém městečku nezaznamenala ani jedno ošklivé plastové okno? Brtničtí mají nejspíš své domečky rádi, rozumí jim a snaží se jim dát to, co si žádají.
Taky je tu asi výjimečně dobrá farnost. Ve všech farních kostelech si můžete prohlédnout výzdobu, prostudovat materiály informující o historii dané stavby i životě místní náboženské obce a tak dále a tak podobně. Ale tady je to prostě nějaké jiné. Přátelské, vstřícné... nevím, zkrátka mi v tom kostelíku bylo dobře.
Navíc všude nacházíte nějaké útulné hravé detaily, které svědčí o veselé mysli, tvůrčí atmosféře a dobré náladě. A taky to tu žije. Masopusty, historická morová procesí, rytířské dny, pálení čarodějnic, zpívání u vánočního stromku... ale víte co? Přesvědčte se sami.




4 komentáře:

  1. Miluju tyhle turisty neobjevené kouty, kde člověk nemusí dělat kompromisy a foťák nastavovat tak, aby nebyl vidět hned ten kýč vedle. Díky za krásnou procházku :-)

    OdpovědětVymazat
  2. tak to sú nádherné turistické miesta a fotky z nich! :).

    KEJMY ♥.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Vám za pochvalu, Kejmy. Na živo je to samozřejmě o 100% lepší. Každopádně je to poprvé, co mi někdo pochválil fotky, tak snad to znamená, že se v tom cvakání mobilem přeci jen trochu lepším. Přeji hezké léto plné zajímavých výletů.

      Vymazat

Pojďme si povídat...