úterý 8. srpna 2017

Jak si vyrobit papírovou poštovní schránku



Ačkoliv jsem velká fanynka nových technologií, jedna věc mě na dnešní době přeci jen trochu mrzí. Vždycky jsem moc ráda dostávala poštu. Těšila jsem se na všechny ty pohledy z prázdnin, blahopřání k narozeninám a přáníčka k Vánocům, Velikonocům a dalším svátkům. Dodnes si píšu se svojí paní učitelkou ze základní školy a během adventu rozesílám hromady Ježíšků, jesliček a zasněžených krajin. Většina mého okolí ale na poštovní služby tak nějak zanevřela a začala místo nich používat SMS, MMS či elektronickou poštu. Já sama, ačkoliv mám k České poště miliony výhrad (a zvláště k její zaměstnanecké politice), se ale tohohle milého zvyku nevzdám. Nechci aby mi do schránky chodily jenom letáky a strašidelné dopisy s pruhem. A tak se už několik let snažím vzkřísit tradici čumkaret, posílám je jak jen to jde a na všechny strany a asi nejsem jediná, které se po nich stýská, protože adresáti mých epištol mi až na drobné výjimky odepisují a sami znovu objevují kouzlo téhle zábavné kratochvíle.
Myslím, že s poštou to je stejně jako s kinem a televizí. Když do našich domovů začala pronikat kouzelná bedýnka, leckdo to považoval za konec jedné éry a biografům prorokoval brzký konec. A vida, kina jsou tu s námi dodnes, protože prostě mají něco do sebe. Stejně tak i dnes, v době počítačů, tabletů a chytrých telefonů, existuje stále mnoho důvodů, proč psát dopisy. Můžete je napsat na hezký papír, přidat k nim nějakou drobnost, nebo vybrat pohled se zajímavým obrázkem. Také jim ta cesta déle trvá, takže se má adresát na co těšit. A rozlepování obálky je navíc o moc napínavější, než prosté otevření mejlu.
Pokud existuje někdo, kdo tomuhle všemu rozumí, pak jsou to děti. Našeho Kristiána poštovní schránka fascinovala už od plenek. S přibývajícím rozumem dospěl k logickému očekávání, že jestli je tohle schránka naší rodiny, mohla by se v ní čas od času objevit i nějaká ta pošta pro něj. Nechtěli jsme ho zklamat a tak jsme objednali předplatné časopisu Sluníčko. A teď co dál. Časopis je sice dobrá věc, ale ještě by to chtělo nějaký ten dopis. Ale aby vám někdo odpověděl, musíte mu nejdřív sami napsat. A tak Kristián přirozeně převzal funkci rodinného písaře a začal vyřizovat veškerou naši korespondenci. Rodina i přátelé se toho chytli a dnes už všichni píší přímo jemu.
Po nějakém čase nám Kristián sdělil, že by si moc přál vlastní dopisní schránku, aby mu pošta chodila přímo do ní a mohl si ji sám vybírat, protože na tu naší velkou, kterou máme před barákem, ještě nedosáhne. A tak jsme jednoho deštivého dne popadli krabici, lepidlo a další fidlátka a zrobili jsme schránku tak krásnou, až se srdce smálo. Připevnili jsme ji na dveře od jeho pokojíku a od té doby mu už pan Máselník (tak se jmenuje Kristiánův imaginární pošťák - podobnost se zapomnětlivým hospodským Máselníkem z Pána prstenů není ani trochu náhodná) nosil poštu přímo sem.
No a výsledek? Kristián jde na podzim do první třídy, ale už dnes obstojně čte a píše. Ví, že na udržování vztahu musí pracovat obě strany, musí mu věnovat péči a čas - třeba ten strávený nad dopisním papírem. Také má sbírku krásných pohledů, s kterými může cestovat po celém světě, aniž by vylezl z baráku. A cesta do schránky pro něj znamená napětí a radost.
Pokud chcete, aby to tak měly i vaše děti, pořiďte jim poštovní schránku. A nebo si ji zkuste společně vyrobit podle našeho návodu.


Co budete potřebovat



  • plošší kartonovou krabici o rozměrech A4 s otvíráním po straně
  • balicí papír
  • nůžky
  • lámací nůž
  • disperzní lepidlo (např. Herkules)
  • 1 větší bramboru
  • ostrý nůž
  • akrylové barvy
  • plochý štětec
  • fix
  • 2 barevné korálky (1 o průměru 3 cm, druhý stačí o něco menší)
  • šňůrku nebo stužku

Na čelní stranu krabice si fixem předkreslíme otvor o rozměrech 22 x 2 cm - do schránky se nám tak vejdou i časopisy formátu A5 - a vyřízneme ho pomocí lámacího nože.


Otvor by se měl nacházet zhruba pět centimetrů pod horním okrajem, tak jak je znázorněno na obrázku.


Nyní je třeba krabici polepit balicím papírem. Začneme od víka, na které budeme potřebovat obdélník balicího papíru o takových rozměrech, aby ho po všech stranách o několik centimetrů přesahoval. Do skleničky si rozmícháme trochu lepidla s vodou v poměru 1:1, dobře rozmícháme a naneseme na celý povrch balicího papíru. Poté papír přiložíme na víko, pečlivě uhladíme a přesahující okraje zahneme dovnitř tak, jak je to vidět na obrázku (v oblasti ohybu je potřeba papír trochu nastřihnout.


Poté si z balicího papíru vystřihneme velký obdélník, jeho délka bude o něco větší než obvod krabice a šířka bude o několik centimetrů přesahovat její výšku. Opět naneseme lepidlo na celou jeho plochu a polepíme jím celou krabici tak, aby se jeho konce překrývaly na její zadní straně a netvořily nám tak nehezký šev na některé z viditelných ploch. Celý povrch dobře uhladíme a zahneme přečnívající okraje. Lámacím nožem prořízneme linku po celé délce otvoru pro vhazování pošty a okraje zahneme dovnitř schránky.


Nyní si už jen na balicí papír obkreslíme dno a víko schránky, vystřihneme, potřeme lepidlem a začistíme jimi dno a vnitřní stranu víka, aby byla schránka úhledná a všude stejně barevná.



Nyní si vezmeme bramboru, rozřízneme ji na dvě poloviny a ostrým nožem do ní vyřežeme obrysy dopisní obálky. Vznikne nám tak staré známé bramborové razítko. Pomocí štětce na razítko nanášíme akrylové barvy a razítkem pak tiskneme barevné obálčičky po celé ploše schránky. Začínáme nejsvětlejšími barvami a postupujeme až k těm úplně nejtmavším. Před použitím jiné barvy razítko nezapomeneme pořádně omýt. S tiskáním vám určitě rády pomůžou vaše děti. Jenom musí na razítko trochu víc zatlačit, aby se na papír otiskl celý motiv.


Poté se na schránku připevní barevný knoflík. V polovině délky přední hrany víka vytvoříme druhou špičatou stranou štětce drobný otvor. Na konci stužky uvážeme větší pevný uzlík a navlékneme na ni menší ze dvou korálků. Druhý konec stužky provlékneme z vnitřní strany dírkou ve víku, navlékneme na ni druhý, větší korálek a zajistíme pevným velkým uzlíkem. Zbytek stužky odstřihneme.


A nyní už zbývá jen klasická nerudovská otázka Kam s ní? My tu svou máme v chodbě naší domácí školy (ta původní, modrá, zavěšená na dveřích pokojíku vzala letos po zásahu malého Viléma za své), vy si ji můžete pomocí obyčejného hřebíčku zavěsit na stěnu a nebo ji přilepit oboustrannou lepicí páskou na dveře dětského pokoje. A že zrovna vám nemá kdo psát? Nevadí, můžete si přeci psát navzájem. My jsme schránku před časem začali používat také pro účely interní pošty. Mára vstává do práce v nekřesťanskou dobu a pokud jde na odpolední, vrací se pro změnu až uprostřed noci. Některé dny se tak stává, že se skoro vůbec nevidíme. A tehdy si píšeme a kreslíme různé veselé vzkazy a obrázky abysme věděli, že jeden na druhého myslíme a že se máme rádi.








Žádné komentáře:

Okomentovat

Pojďme si povídat...