středa 2. srpna 2017

O můrách


Vampýří čeleď je hojná a pestrá, její roztodivné podoby najdeme v památkách lidové slovesnosti takřka po celém světě. Je také velmi fotogenická a její způsob života (či neživota) je natolik poutavý, že to dotáhla až do novodobé literatury a na stříbrné plátno, aby se z ní nakonec stal popkulturní fenomén. Svou povahou není přesně vymezena a občas se tak krvesajný pronárod prolíná s cechem čarodějnickým, skřítčím, démoním a velmi blízko má i k říši zvířat.
Soudíme-li z pozůstatků lidových vyprávění i seriózních záznamů obecních a městských kronik, můžeme říci, že nejvíce řáděním vampýrů trpěly národy Slovanské a jejich blízcí sousedé. Od Šumavy až po Ural a od Baltského moře po moře Černé se to jen hemžilo vlkodlaky, upíry, revenanty, vješticemi a můrami. Posledním jmenovaným se v našich zemích dařilo nejvíce a tak si teď o nich tedy něco povíme.
Svou povahou spadá mora do skupiny lidských démonů - dvojníků - a je to vlastně živá lidská duše, která v době půlnoční vystupuje z těla, aby ve spánku mořila lidi i zvířata. Tato bytost je známa všem Slovanům a objevuje se i v sousedním Německu. V Čechách se jí říká můra, na Slovensku kikimora, v Lužici morava, v Polsku mora a jinde zase nočnice, marucha, šišimora, myrava, vurlava, a tak dále a tak podobně. Můra bývá obvykle ženského pohlaví, ojediněle se však vyskytují i mužští jedinci, kterým se říká morous, či murák, v německy mluvících oblastech Schrettel nebo Alp.

Co se jejího působení týká, původně je můra personifikací stavu, kterému se říká Asthma Nocturnum, neboli spánková paralýza. Tento stav už možná někteří z vás zažili, pro ty, kteří neměli to štěstí, jí můžu stručně popsat jako zvláštní stav mezi spánkem a bděním, kdy je člověk sice při vědomí, ale nemůže hýbat tělem ani končetinami. Bývá doprovázena pocitem přítomnosti jiné osoby (odtud taky alternativní název Syndrom staré čarodějnice), tlakem na hrudi, ztíženým dýcháním, zrychleným srdečním tepem a pocitem úzkosti. Lahůdka. Tuto podobu můry znali již staří Římané, kteří jí ovšem říkali incubus. Pod tímto jménem můru, nebo v tomto případě vlastně moráka, později adoptovala do své démonologie i církev, která incuba navíc obdařila i ženským protějškem - succubou. Nutno dodat, že církevní incubové a succuby byli ještě větší neřádi než pohanské můry, protože své oběti nejen týraly a mořili, ale také sexuálně zneužívali.

Některé můry, stejně jako jejich upírští příbuzní, pijí lidskou či zvířecí krev (někdy i mízu květin a stromů) nebo také mléko a v některých pověstech můry dokonce téměř splývají se zlými čarodějnicemi. Na tomto místě se sluší podotknout, že je potřeba rozlišovat naučené můry a můry narozené. Naučené můry-čarodějnice páchají zlo zcela vědomě. Ve svých aktivitách se nikterak nežinýrují, škodí v noci i ve dne a kromě dušení a upíjení krve dovedou člověka ofouknout či uhranout, nebo mu uřknout dobytek. Většina můr je v tom ale nevinně. Můrami se již narodí, nebo se jimi bez vlastního přičinění stanou a kolikrát ani samy neví, že v noci chodí trápit lidi, které v bdělém stavu mívají častokrát i velmi rády.

A jak se tedy z člověka stane můra? Možností je spousta. Jisté to mají děti narozené na Tučný čtvrtek o půlnoci, svítí-li přitom měsíc v úplňku, anebo v jinou nevhodnou dobu. Dále děti, které se narodí se srostlým obočím, novorozeneckými zuby či v tzv. košilce (zbytky placenty kolem krčku a ramínek). Můrou může být i sedmá dcera, pokud se v rodině ještě nenarodil žádný syn. Příčinou proměny mohla být také druhá osoba, nejčastěji matka. Pokud nedávala dobrý pozor, zapomněla zatáhnout koutnici a nekřtěňátko tak přeskočila kočka - bum! - stala se z něj můra. Vyšla-li šestinedělka z pokoje na Velký pátek, když bijí zvony - zrovna tak! Jestliže při cestě k ouvodu vstoupila do kostela dřív, než ji kněz pokropil svěcenou vodou, nebo se při cestě k oltáři rozhlížela kolem sebe, dopadlo to stejně. V oblastech sousedících s Polskem panovala pověra, že se z dítěte stane mora, když se rodiče při křtu opijí, nebo když se kmotr přeřekne a místo chci víru pronese chci maru. Ani u starších dětí nebylo ještě vyhráno, protože zmorousovatět mohlo i dítě, které matka začala kojit poté co už bylo jednou odstaveno. Zkrátka dřív jak na nové boty. Některé z těchto nepříjemných konstelací se ještě mohly zvrátit (vytrhnout zoubky, spálit košilku, překřtít dítě znovu na jiné jméno), občas se už ale nedalo nic dělat a člověk měl svůj osud jistý.

V civilu dospělá můra vypadá jako jakýkoliv jiný člověk, některé drobné detaily ji však mohou prozradit. Můra má obvykle tmavé pichlavé oči pod hustým srostlým obočím, špičaté čelo a zcela ploché nohy. V noci její duše opouští tělo, které zůstává ležet doma v posteli jako mrtvé, a vydává se do okolí mořit lidi i zvířata. Aby se dostala do domu, bere na sebe různé podoby od zvířat až po neživé předměty. Nejčastěji se zjevuje jako stéblo slámy, obilný klas, bílý stín, peříčko, kožený měch, kost, bílá kočka, kůň, myš a především, jak už nám česká zkomolenina původního názvu napovídá, jako noční motýl - můra.

Naši předkové věřili, že můra nejčastěji moří lidi, kteří spávají na zádech, nebo ty, kteří mají mlsnou pusu a po večerní modlitbě chodí ještě ujídat (koneckonců zhoršení spánkové apnoe a chrápání kvůli nevhodné poloze a neklidné spaní způsobené večerním přejídáním nejsou ani pro nás věcí neznámou). Pokud už se můra na někoho zaměří, neochrání ho zabedněná okna ani důkladné zámky na dveřích. Jeho trýznitelka se ve změněné podobě dokáže protáhnout i tou nejmenší skulinou. Lidové pověry však udávají mnoho zaručených prostředků, jak se můry zbavit. Nejznámějším a zároveň nejkrutějším je přibít ji hřebem na trám nebo ji přeseknout v půli (ani se mi nechce pomyslet na to, kolik ubohých zvířat takhle skončilo svůj život, inu pověry umí být nejen milé a moudré, ale i krvelačné a tmářské). Mírnější způsob radí, slíbit můře nějaký dárek (obvykle chléb), nebo ji pozvat k snídani. Po tomto slibu můra okamžitě přestane člověka trápit a druhý den z rána se mlčky dostaví. Dostane-li, co jí bylo slíbeno, navždy odejde a nechá dotyčného na pokoji. Nejlepší ochranou je ale prevence. Nejlépe funguje muří noha (ochranný pentagram) nakreslená jedním tahem svěcenou křídou na pelest postele či na kolébku. Pomůže také zrcadlo (můra se prý lekne svého obrazu) nebo zkřížené vidličky položené pod polštář, pometlo postavené proutím vzhůru u dveří, zkřížené sekery, zkřížená košťata, či šídla zapíchnutá do čtyř rohů okna. Osvědčily se i některé prostředky, obvykle užívané jako ochrana před čarodějnicemi (mák či sůl nasypaný kolem lůžka, jehož zrnka musí můra spočítat), modlitby a zaříkání, svěcené předměty a samozřejmě česnek.

Pokud máte dobré srdce a dostatek kuráže, můžete se také pokusit můru vysvobodit. Stačí zabavit jí až do půlnoci a ve chvíli, kdy se promění, ji pokropit svěcenou vodou a zažehnat svatými slovy. A možná, že tu svěcenou vodu nakonec nebudete ani potřebovat. Ono na mnohé morousovatění je veselá společnost vlastně to nejlepší.

Titulní obraz: Henry Fuseli - Noční můra
Ilustrace podcastu: Jean Pierre Simon - Noční můra

STEJSKAL, Martin Labyrintem míst klatých 
1. vyd. Praha: Eminent, 2011, 1006 str., ISBN 978-80-7281-415-2
MÁCHAL, Jan Nákres slovanského bájesloví 
Praha, 1891

MAIELLO, Giuseppe Vampyrismus v kulturních dějinách Evropy
1. vyd. Praha: NLN, 2005, 189 str., ISBN 978-80-7106-724-5
WOLLMAN, Frank Vampyrické pověsti v oblasti středoevropské

Další díly seriálu Nadpřirozené bytosti z českých bájí a pověstí :




pozn. S názvem kikimora je to potíž. Na Slovensku myslí pod tímto pojmem můru tak, jak je popsána výše. Na Rusi je to něco zcela jiného. Ruská kikimora či mavka, je duše mládence, který zemřel bez křtu, nebo byl proklet rodiči. Tahle kikimora je zjev ženského rodu a drobného vzrůstu, který žije v lidských příbytcích za pecí a páchá samá darebáctví - prostě takový zlomyslný protějšek děda hospodáříčka.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Pojďme si povídat...