Na svatého Matěje


Zatím co dnešní katolíci slaví svátek svatého Matěje až 14. května, ještě před rokem 1970 si tohoto doplňkového apoštola připomínali již 24. února. Svatomatějské pouti tehdy otvíraly novou poutní sezónu a byly také jednou z předzvěstí nadcházejícího jara.
Svátek: 14. května (dříve 24. února)
Uctíván církvemi: luteránská, katolická, episkopální, anglikánská, pravoslavná
Atributy: kniha, sekyra, svitek, kopí, kamení
Patron: řezníků, stavařů, cukrářů, kovářů, krejčích
Životní situace: černý kašel, neštovice, neplodnost, záruka správných rozhodnutí a šťastné ruky při losování

Podle legendy se svatý Matěj narodil v městě Betlémě a pocházel ze zámožné a dobře postavené rodiny. Hluboce toužil po příchodu spasitele, kterého spatřil v Ježíši Kristu. Připojil se tedy k jeho 72 učedníkům a provázel ho od křtu v řece Jordán, přes ukřižování až k slavnému zmrtvýchvstání. Po Ježíšově nanebevstoupení bylo potřeba zvolit nového apoštola, který by nahradil Jidáše, který Krista zradil a opustil. Do užšího výběru postoupili dva - Josef zvaný Barabás a svatý Matěj - mezi nimiž měl rozhodnout los. Štěstí se usmálo na Matěje, díky čemuž je dodnes vzýván jako svatý, který člověku vede ruku při volbě losem.

Později, poté co na svatého Matěje sestoupil Duch Svatý, se apoštol vypravil do Afriky, aby zde hlásal evangelium a svědčil o Kristově vzkříšení. Tvrdí se, že prošel přes Palestinu, Malou Asii až do Nubie a Etiopie, kde byl kolem roku 63 kamenován a sťat (odtud tedy sekyra a kamení jako atribut).

Své následovníky učil vidět stopy Boží i v těch nejnepatrnějších věcech. Byl zastáncem tvrdé askeze, která posiluje vůli a odhodlání čelit hříchu a nepravostem. Zastával názor, že člověk je odpovědný nejen za sebe, ale také za své okolí. Předpokládal, že jde-li kdo dobrým příkladem, strhne s sebou i ostatní, zatímco pokud jen káže falešnou morálku, jeho okolí tuto přetvářku prohlédne a odvrátí se od něj, i kdyby mluvil seberozumněji. Inu, kázat vodu a pít víno, všichni to asi dobře známe.

V lidové tradici byl svatý Matěj spojen s příchodem předjaří. Na Chodsku a jižní Moravě se tradovalo, že v tento den mají vrabci svatbu. Hospodáři sledovali počasí a podle pranostik odhadovali, jak dlouho ještě potrvají mrazy a jaká bude toho roku úroda. Na Berounsku se ráno, v poledne a večer vyséval ječmen - který pak vzešel nejrychleji, ten měl být nejvhodnější k osevu.

K svátku svatého Matěje se vázal také jeden z všeobecně rozšířených blahonosných rituálů. Před východem slunce vycházeli lidé do sadů a zahrad, kde třásli stromy, tloukli do nich klacky a vařečkami a hlasitým zaříkáním vzývali svatého Matěje, aby ráčil ochránit stromy před mrazem a zajistil bohatou úrodu ovoce. V některých oblastech se těchto magických úkonů účastnili i dospělí, na většině našeho území však onen důležitý úkol padal výhradně na dětská bedra. Děti pobíhaly po sadu, bosé a v tenkých košilkách, nebo také zcela nahé, lezly po stromech, třásly jejich větvemi a v popěvcích odříkávaly všechny druhy ovoce, na kterých si v létě pochutnají. Jinde místo nich chodívaly matky s malými děťátky přivázanými v šátku na zádech. Všude tam, kam  se doneslo svatomatějské volání měly být stromy chráněné a plodné.
Někdy byl tento zvyk spojen také s výslužkou. Na Mnichovskohradišťsku nacházely děti v sadech jablka a sušené ovoce, které jim tam nadělil svatý Matějíček. Ve východních Čechách měl tento obyčej podobu dívčí kolední obchůzky.

No a večer? Večer se lidé hřáli u kamen a také trochu věštili. Například pomocí lístků břečťanu, které se na noc vkládaly do misky s vodou. Pokud některý z nich do rána změkl, považovalo se to za předzvěst nemoci v rodině.

Nejznámější jsou ale přece jen svatomatějské poutě. Ta vyhlášená - pražská - má za sebou velmi dlouhou historii. První písemná zmínka, která se nám o ní dochovala pochází z roku 1595. Tehdy se pouť ještě konala v Dejvicích a jejím cílem byl hanspaulský kostelík svatého Matěje, ke kterému vedla křížová cesta o dvanácti zastaveních, začínající na místě, kde dnes najdeme už jen stanici metra Hradčanská.
S tím, jak tato první jarní pouť v Praze (a některé zdroje tvrdí, že dokonce i v celé střední Evropě) nabývala na významu, přibývalo i jejích účastníků. Prostranství před kostelem bylo natřískané jak o jarmarku, v tlačenici by nepropadl ani špendlík. Z těchto důvodů byla pouť přesunuta na Vítězné náměstí, kde i nadále vzkvétala a rostla, takže za první republiky čítala její každoroční účast až čtvrt milionu lidí.
Tato výjimečná tradice a každoroční událost samozřejmě neušla pozornosti pražského rodáka a patriota Karla Hašlera, který o ní složil písničku U svatého Matěje. Ta se roku 1928 dočkala i svého obrazového doprovodu, který k ní natočil režisér Josef Kokeisl. Tento filmový materiál je dnes bohužel na věky ztracený a tak si píseň připomeňme alespoň v podání Patroly Šlapeto.


V šedesátých letech došlo k rozšíření prostor ČVUT a pro zábavní část matějské pouti tak už nebylo na Vítězném náměstí místo. Po několikerých přesunech, kdy našla dočasný azyl například v Modřanech či na Břevnově, se nakonec trvale usadila v prostorách holešovického Výstaviště, které tehdy slulo jménem Park kultury a oddechu Julia Fučíka, a stala se z ní typická masovka. Dnes už slouží výhradně zábavným účelům a s původní poutí má společné...no vlastně skoro nic. I přes to si pražská matějská drží své svérázné kouzlo a prostor Výstaviště, ač v současnosti nadmíru zpustlý a zanedbaný, skýtá do budoucna velké možnosti. Tak si držme palce, ať jeho probíhající rekonstrukce i změny v programovém konceptu dobře dopadnou (hlavně bez průšvihů a ostud, známe to). Snad svatý Matěj sešle na pražské radní jen samá dobrá rozhodnutí a současná kusturicovská atmosféra pouti získá i o něco více kvality a úrovně.

Svatomatějské pranostiky

  • Svatý Matěj láme ledy.
  • Fouká-li na svatého Matěje vítr tak, že třese větvemi stromů, bude toho roku mnoho ovoce, nefouká-li však, není ještě nic ztraceno, pokud dospělí a děti jdou do sadu a s každým stromem zatřesou.
  • Svatého Matěje - k vesnu naděje.
  • Svatý Matěj zemi otvírá, jindy zavírá.
  • Svatý Matěj zimu bohatí, pokud ji neztratí.
  • Svatej Matěj, hodnej svatej - kožichy dolů!
  • Na svatého Matěje, po volské zimě je (už se zase mohou používat volské potahy).
  • Svatý Matěj chválí pluh.
  • Svatý Matěj naposledy odplavuje letos ledy.
  • Je-li na svatého Matěje mráz, tak ho ještě čtyřicetkrát máš.
  • Z jara svatý Matěj milý otevírá zemské žíly.
  • Na svatého Matěje slunce pozře závěje a skřivan si vesel zapěje.
  • Svatý Matěj strčí hlavenku (zapálenou louč) do sněha.
  • Svatý Matěj seká ledy.
  • Když svatý Matěj ledy neroztopí, budou si do dlaní dlouho dýchat chlapi.
  • Svatý Matěj nám dá naději, aby nám nepomrzlo ani v chalupě, ani na poli.
  • Na svatého Matěje nahý nahého nosí na těle.
  • Trefí-li svatý Matěj na otevřené vody, zavírá je, trefí-li na zavřené, otevírá je.
  • Na den svatého Matěje dávají hospodáři na noc ven mokrý ručník, chytí-li (= zmrzne-li jen trochu), přijde ještě čtyřicet mrazíků, zmrzne-li na kost, bude velmi chladné jaro s četnými mrazy. Zůstane-li noc svatého Matěje bez mrazu, bude jaro teplé a příhodné.
  • Po svátku Matěje nejde liška více po ledě.
  • Na svatého Matěje postačí jen košile na těle.
  • Na Matěje koplina (= lze okopávat půdu), na Josefa travina (= lze pást dobytek).
  • Svatý Matěj ledy plaví, když neplaví, tak je staví.
  • Po svatém Matěji zima hřeje.
  • Na svatého Matěje rampouchy - ourodný rok na mouchy.
  • Svatý Matěj ledy láme, když je nezmůže, svatý Josef pomůže.
  • Prší-li na svatého Matěje, bude se brzy síti.
  • Na svatého Matěje lidské srdce okřeje, slunce pozře závěje, nad polem si skřivan zapěje.
  • Na svatého Matěje pije skřivan z koleje.
  • Svatý Matěj šel sekat ledy, stavil se v hospodě, svatý Josef šel za ním a zůstal tam, Panna Maria je vyhnala oba.
  • Svatý Matěj přivádí pozimek.
  • Je-li na svatého Matěje mráz malý, je jich po něm čtyřicet malých. Je-li velký, přijde čtyřicet velkých. Není-li mráz žádný, je jich po něm bezpočtu.
  • Svatý Matěj ledy láme, nemá-li jich, nadělá je.

Úvodní ilustrace: Guido Reni - Svatý Matěj a anděl

RAVIK, Slavomir Velká kniha světců
1. vyd. Praha: Regia, 2002, 678 str., ISBN 978-80-86367-24-x
SPOLEK AUTORŮ, Lidová kultura - národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska 
1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2007, 636 str., ISBN 978-80-2041-712-1
VEČERKOVÁ, Eva Obyčeje a slavnosti v české lidové k
ultuře
1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2015, 512str. ISBN 978-80-7429-627-7
Pranostik
Matějská pouť Wiki

Komentáře

Líbí se vám