Duben v pranostikách


A máme tu duben, což je podle etymologického výkladu měsíc, kdy se duby odívají listím. Nevím jak u vás, ale tady na úpatí Brd jsou zatím holé i pionýrské břízky, natož aby se do olisťování hnaly rozvážné duby.  Letošní dlouhá zima je pořád hodně znát.

V tradici archaických evropských národů byl duben obecně považován za veselý, radostný měsíc plného jara. Staří Římané v tuto dobu drželi svátek bohyně krásy a lásky Venuše (1. 4.), ale také takzvaná fercidia a cereália - oslavy bohyní Tellus a Proserpiny, spojených s úrodností, vegetací a plodivými silami. Keltové na přelomu dubna a května slavili svátek Beltaine - počátek bezpečného a plodného období světlé části roku - spojený především s tradicí zapalování očistných ohňů a různými projevy volné svobodné sexuality. Jeho obdobu pak nacházíme v dubnových svátcích mnoha dalších Evropských kultur, jejichž odkaz lze dodnes snadno vyčíst z oblíbených zvyků pálení čarodějnic a prvomájových polibků pod rozkvetlými stromy.

Život našich předků zcela závisel na přírodě a jejích cyklech, není tedy překvapivé, že duchovně-společenské aktivity měly i tentokrát společné téma s činnostmi ryze praktickými. V dubnu se vše točilo kolem setí, rozsévání, rozmnožování a plození. Na polích pokračovaly secí prace započaté již koncem března. Nově se sela také jarní řepka, len, konopí a mořena barvířská. Sázely se brambory a cukrová i krmná řepa, povápňovaly se pastviny (ačkoliv s tímto úkonem by se to rozhodně nemělo přehánět, jak naznačuje i staré selské přísloví, dle kterého přílišné sádrování otce obohatí a syna ožebračí). Na ozimcích se okopávalo a plelo a bujnější ozimé plodiny se už také sklízely. Na chmelnicích a vinicích se dokončovalo prořezávání výhonů, připravovaly se tyčky a kůly a také se poprvé plelo a okopávalo. V sadech bylo třeba chránit květy ušlechtilých ovocných dřevin před mrazem a pažravými larvami hmyzu. Dobytku se začalo podávat první zelené krmivo a tomu tažnému se všelijak přilepšovalo, aby si tak vynahradil velké množství energie vynaložené při polních pracích. Brakovaly se ovce a beránci (dělení na chovné a jateční) a probíhala též klasifikace ovcí před střiží. Plemenná prasata se vyháněla na čerstvý vzduch, zatím co drůbež byla stále ještě držena v teple. Celé hospodářství se čistilo a větralo, od sklepa až po půdu.

K přípravě osiva i secím pracem jako takovým se pojila celá řada zajímavých agrárních obyčejů. Semeno určené k setí mělo být posíleno přidáním zrní svěceného o letních mariánských svátcích či na sv. Štěpána, ale také zrnky z dožínkového věnce či z ošatky ze štědrovečerního stolu. Pro zvětšení účinku se k němu dále přidávaly také svěcené kočičky, kousky hromniček, uhlíky z bělosobotních ohňů, rozemnuté lístky z božítělových věnečků, roztlučené vaječné skořápky a další magické propriety. Někdy se tyto předměty namísto míchání s osivem zahrabávaly či zapichovaly přímo do pole. Před samým začátkem setí hospodář osivo i pole natřikrát přežehnal a pokropil svazkem klasů z minulé úrody namočeným ve svěcené vodě. Poté se pomodlil, obrácen k východu slunce přidal navrch zaříkání proti snětivosti a nakonec rozhodil první hrsti semene do znamení kříže.
Mnoho příkazů a zákazů však platilo i pro samotnou setbu. Hospodář při setbě nikdy nesměl minout záhon, nebo alespoň jeho část, jinak by do roka zemřel. Rozhození prvních hrstí třikrát proti slunci mělo zaručit čistotu setby, vysoký oblouk zase výšku rostlin. Aby byl len či konopí co nejvyšší, měl ho také zasévat vysoký člověk z dlouhého pytle. Pytle s osivem se zatěžovaly těžkými hroudami, aby byly těžké také budoucí obilné klasy. Vázány měly být volně, aby vzklíčená semena snadno vyrazila ze země. Na velikost plodů měl příznivě působit zvyk válení se a poskakování po osetém poli. Na starobylé představě magického kruhu byl vystaven zvyk obřadného obcházení osetého pole, při kterém se pojídal velikonoční mazanec nebo se jím kolem pole koulelo. Obyčej měl kromě bohaté úrody zajistit také ochranu pole před škůdci. Právě z tohoto důvodu musel magický kruh zůstat nedokončen, aby z něj myši, brouci a jiná žoužel měli kudy utéct ven.

V dubnu už je opravdu teplo a ačkoliv nás ještě čekají tři zmrzlí, můžeme již teď bez obav vysévat na záhony téměř všechny druhy zeleniny, bylinek, letniček, ale také trvalek kvetoucích v létě a na podzim. V dubnu je ideální čas pro osazování skalek, zakládání nového trávníku či kompotu a vysazování bambusu, okrasných travin a kapradin. Do konce měsíce je také třeba ukončit sadbu prostokořenných sazenic stromů a keřů. Kopčíme ranné brambory a pokračujeme sadbou pozdních odrůd. Vysazujeme mladé jahodníky a ty starší nezapomeneme přihnojit. Odkvetlým jarním cibulovinám ostříháme pouze květní stonky, zatímco listy jim ponecháme až do úplného zaschnutí. Rostliny tak získají dostatek času uložit si v cibulkách potřebné množství zásobních látek a napřesrok nám znovu pěkně vykvetou. Do zeleninových záhonů směle zasejeme i semena aksamitníků (afrikánů). Mezi saláty, zelí a mrkvovou natí se budou krásně vyjímat a jejich vůně navíc odpudí celou řadu žravců a nenechavců.

V plném proudu už je také bylinková sezona. Začínáme sbírat listy černého bezu, bršlice, břízy, jahodníku a lopuchu, ale také květy či kvetoucí nať hluchavky bílé, černohlávku, kokošky, plicníku, podbělu, popence, prvosenky, pýru, sedmikrásky a trnky.

Dubnové svátky: Apríl (1.4.), sv. Vojtěch (23.4.), sv. Jiří (24.4.), sv. Marek (25.4), Boží Hod Velikonoční (pohyblivý, v termínu od 21.3. do 26.4.), Filipojakubská noc (30.4.)


Dubnové pranostiky


  • Sníh dubnový hnojí, březnový máčí.
  • V dubnu čas a panský kvas.
  • Kam se nese první bouřka, tam ostatní za ní táhnou.
  • Studený duben naplní stodolu.
  • Kukačka přichází v dubnu a zůstává v květnu. Zazpívá na svatého Jana a potom odletí pryč.
  • Třebaže duben dosti dobrý byl, přeci pastýřovi klobouk zasněžil.
  • Nebyl by to duben, pokud by netrkl rohem.
  • Jaro má sedmero druhů počasí, v dubnu však žádné neschází.
  • Aprílové počasí má daleko do krásy.
  • Když zahučí v dubnu hrom, obalí se listem strom.
  • Bouřky v dubnu zvěstují mokré léto.
  • Duben často časy mění, ale obdaří již violů zemi.
  • Apríl trká a někdy i kope.
  • V dubnu když se záhy v žitě skryje vrána, úroda obilí se očekává.
  • Je-li v dubnu častý hromu třesk, sena, žita bude jeden lesk.
  • Dubnový hrom probouzí stromový květ.
  • Ukáže duben, jaký bude pecen.
  • Duben rozhodne, zda žito bude jako břeh, nebo jako věch.
  • Kolikátého dubna zasadíš stromek, tolikátého roku ponese ovoce.
  • Je-li duben bouřlivý, shnije kopa a mandel zplesniví.
  • Pakli mokrý a zimavý duben, jest úroda na víno.
  • Duben hojný vodou - takový říjen.
  • Duben hojný vodou - říjen vínem.
  • Dubnový sníh pole hnojí a déšť jim požehnání přináší.
  • V dubnu svrchu hřeje, od spodu mrazí.
  • Když stromy v dubnu odkvetou, hojně ovoce ponesou.
  • Je-li duben pěkný, bude květen ještě lepší.
  • V dubnu-li valný vítr se ozývá, seno i žito pěkné bývá.
  • V dubnu hrom - nebojí se mrazu strom.
  • Jasný měsíc v dubnu škodí květu stromů.
  • Je-li v dubnu krásně a povětří čisté, bude květen nepříjemný jistě.
  • Když dubnový vítr do stodoly fučí, po žních díru nenajde.
  • Hrom v dubnu - dobrá novina, mráz květů více nepostíná.
  • Teplé deště v dubnu, teplé dny v říjnu.
  • Dětský pláč, panská přízeň a dubnové počasí jsou vždy nestálé.
  • V dubnu se zima a léto o vládu přetahují.
  • Co duben našetří, to květen spálí.
  • Když jest plný Měsíc a není oblaky zastřený, tedy vždy stahuje stromový květ, takže se zadusí.
  • I když kluci v dubnu bez kabátů běží, často hospodáři na úrodu sněží.
  • I když slunko v dubnu hřeje potichoučku, nezapomeň na pole jít v kožoušku.
  • Když se ozve v dubnu hrom, chyť si kámen nebo strom.
  • Hřímání tohoto měsíce veselý a hojný rok, ale zlých smrt předpovídá.
  • Bouřky v dubnu zvěstují dobré léto.
  • Jak hluboko v dubnu namokne, tak hluboko v máji vyschne.

Další díly seriálu Lidový rok v pranostikách


Duben v pranostikách
Srpen v pranostikách
Září v pranostikách
Říjen v pranostikách
Listopad v pranostikách
Prosinec v pranostikách

SPOLEK AUTORŮ, Lidová kultura - národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska 
1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2007, 636 str., ISBN 978-80-2041-712-1
VEČERKOVÁ, Eva Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře
1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2015, 512str. ISBN 978-80-7429-627-7
LANGHAMMEROVÁ, Jiřina České tradice v proměnách času
1. vyd. Praha: NLN, 2017, 383 str., ISBN 978-80-7422-500-0
https://www.pranostik.cz
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3372
https://www.pranostik.cz

Komentáře

Líbí se vám