Svatý Jiří otvírá zemi


Sv. Jiří byl podle křesťanské hagiografie římský voják pocházející z Kapadokie (oblast na území dnešního Turecka). Již od raných dob byl uctíván ve východním křesťanství, na západ se jeho sláva šířila zejména přičiněním křižáků navracejících se z výprav do Svaté země. Ačkoliv o jeho autenticitě panují značné pochyby, těší se tento světec a arcimučedník dodnes značné oblibě a je považován za patrona bezpočtu evropských zemí a měst - Anglií počínaje a Moskvou konče.

Svátek: 24. dubna (někde i 23. dubna)
Uctíván církvemi: římskokatolická, pravoslavná, východní pravoslavné společenství, anglikánská, luteránská
Atributy: drak, kopí, korouhev, bílý kůň, kolo, rytířská zbroj
Patron: skautů, rytířských řádů, vojáků (a potažmo všech uniformovaných profesí), rolníků a zemědělců, pastevců, kovářů, dobytka a koní, pocestných
Životní situace: jeden ze čtrnácti svatých pomocníků, vzýván při malomocenství, kožních chorobách, moru a epidemiích, oparech, syfilidě, kašel, neštovice, neplodnost, záruka správných rozhodnutí a šťastné ruky při losování, jako ochránce proti pokušením a válečným nebezpečím


Jediným hodnověrným historickým pramenem, ve kterém najdeme zmínku o osobě sv. Jiří, je zpráva z počátku 4. století pojednávající o jeho mučednické smrti. Podle ní se sv. Jiří narodil kolem roku 270 n. l. do dobře situované křesťanské rodiny. Po vzoru svého otce vstoupil už jako mladý do císařské armády, díky své píli a výjimečným schopnostem rychle dosáhl mnohých povýšení a ve dvaceti letech získal dokonce i titul tribuna. Své víry se však nezřekl a když byly císařem Diokleciánem vydány edikty umožňující pronásledování křesťanů, veřejně proti tomuto rozhodnutí vystoupil a odmítl se nařízených exekucí zúčastnit. Za tuto vzpurnost byl odsouzen ke krutému mučení. Jiří se však nenechal zlomit ani tím největším utrpením a jeho neobyčejná statečnost a síla přesvědčení nakonec obrátila na víru i samotnou císařovnu Alexandru. Nakonec byli oba společně sťati.

Na tento základ se postupem času nabalila celá řada dalších příběhů, ve kterých lze zahlédnout i pozůstatky starých příběhů o pohanských hrdinech a archaických božstvech, a sv. Jiří tak bývá někdy označován i za postavu mytologickou.
Nejznámější a patrně i nejrozsáhlejší svatojiřská legenda pochází z kodexu Legenda aurea (Zlatá legenda) sestaveného ve 13. století italským dominikánským mnichem Jakubem de Voragine. V ní je sv. Jiří, zcela v souladu se středověkými ideály rytířskosti, líčen jako hrdina bez bázně a hany, který osvobodil nevinnou princeznu ze spárů draka, osvobodil nestvůrou sužovaný kraj a jeho lid získal svým hrdinským příkladem pro přestup na křesťanskou víru.

V lidovém prostředí zastává sv. Jiří dvě zcela odlišné pozice. První přímo navazuje na výše zmíněné církevní příběhy a legendy. O sv. Jiří, coby neohroženém bojovníku se zlem a pohanstvím, vyprávěly mnohé lidové písně a barokní divadelní hry, jako například Komedie o svatém Jiří mučedlníku, kterou na přelomu 17. a 18. století napsal náchodský sladovník Jan K. Killar. Drakobijecký motiv nesly také stříbrné jiřské tolary, oblíbené amulety vojáků, které měly své nositele ochraňovat před válečnými zraněními.

Druhý obraz světce vychází z archaického vnímání ročního cyklu, podle kterého byl svátek sv. Jiří předělem mezi zimní a letní částí roku, počátkem nového vegetačního období, dnem kdy se otevírá země. Svatý Jiří coby nebeský klíčník je vzýván v lidových písních jarních obchůzek spojených s vynášením smrtky a přinášením novoletního stromečku (létečka). Na jeho důležitou roli v rámci agrárního cyklu poukazuje celá řada lidových pranostik a pořekadel, agrárních obyčejů a dokonce i samotná etymologie jména Jiří, kdy doslovný překlad jeho latinské podoby  Gregorius, neznamená nic víc ani nic míň než právě zemědělec.


Zeleni_Jurij_1908.jpg
Fotografie z obchůzky se zelným jurijem, Slovinsko 190
Pro tento den byly některým rostlinám a zvířatům připisovány blahodárné a ochranné vlastnosti. Čtyřlístek, náhodou nalezený právě o svatojiřském dni, bylo třeba zašít do košile či halenky, aby tak jejímu nositeli poskytoval štěstí a ochranu po celý následující rok. O hadech a jiné žouželi se věřilo, že se jí do sv. Jiřího není třeba bát, protože do té doby nemá žádný jed. Za to voda byla až do sv. Jiří považována za jedovatou a všechna tato její jedovatost měla v den jeho svátku přecházet právě na hady a plazy. Od té doby se už tedy bylo možno koupat, ale zase bylo třeba dávat pozor, aby při tom člověk nešlápl třeba na zmiji.

 S hady a plazy získanými před sv. Jiřím se také hojně čarovalo. Hadím masem se léčila bolest zubů, vyrážky, zimnice a jiné neduhy. Hadí jazyk se přivazoval na nohu (pro větší sílu), vkládal pod jazyk (pro větší výřečnost), zatloukal do bičů (aby byli koně čerství) a do kosišťat (aby šla žencům práce o ruky). Kdo snědl hada chyceného před sv. Jiřím, tomu bylo dáno porozumět řeči zvířat. Magickou moc, využívanou především mladými chlapci a děvčaty, měl také jiříček - kostička z páteře žáby chycené den před sv. Jiřím a vložené do mraveniště. Dotkl-li se kdo jiříčkem osoby svého srdce, získal si její přízeň a náklonnost.

Ve střední a východní Evropě vystupuje sv. Jiří také jako ochránce dobytka. V době kolem jeho svátku se dobytek poprvé v roce vyháněl na novou pastvu, k čemuž se vztahovalo mnoho rituálů ochraňujících zvířata i jejich pastevce (kropení svěcenou i nesvěcenou vodou, vázání červených mašlí a bylinných věnců proti uhranutí). V některých krajích se v tento den prováděla také evidence dobytka, kdy se na tzv. rabuši (počítací holi) čárkami zaznamenával jeho počet.

Prováděly se také obhlídky hranic, kontroly mezí a opravy mezních kamenů. Někde se této činnosti účastnili také mladí, nedospělí hoši, kteří u každého nově zasazeného mezníku dostali výprask, aby si dobře zapamatovali jeho přesnou polohu a v případě potřeby o ní podali svědectví. Celý podnik byl obvykle zakončen v hospodě, kde byli mezi sousedy obřadně přijímáni noví mladí hospodáři a poté se konala hostina na obecní účet.

Do roku 1848, ve kterém došlo k definitivnímu zrušení roboty, byl den sv. Jiří také důležitým právním termínem. V tuto dobu začínaly robotní práce na panských polích, odváděly se vrchnostenské dávky (svatojiřský ourok), najímali se obecní služebníci a také polní hlídači (hotaři).

V oblasti Podluží, Slovenska, Rakouska i dalších zemí byl den sv. Jiří považován za dobu, kdy roste moc temných sil. Do oken, za střešní trámy a do chlévů se tedy zastrkávaly kříže z bezových, cesmínových, lískových či jalovcových ratolestí, které měly stavení ochránit před vstupem čarodějnic a démonů.

Ve Slovinsku, Chorvatsku a východoslovanských státech také dodnes probíhají obchůzky se Zeleným Jurajem (jurij, jura, jarilo, jarun). Původně se jednalo o starobylý slovanský zvyk, oslavující sexualitu a plodnost. Časem došlo ke ztotožnění Zeleného Juraje se sv. Jiřím a termíny obchůzek se tak přesunuly z letního období na dobu kolem 24. dubna. Podle některých badatelů byl Zelený Juraj původním slovanským božstvem vegetace a plodnosti, synem Peruna uneseným do podsvětí, který se s jarem vrací zpátky na zem a přináší s sebou nový život. V některých příbězích bojuje se svým dvojčetem - protikladem, nebo zachraňuje dívku Marjeticu. V průvodu bývá Zelený Juraj představován mladíkem (někdy i dívkou) oděným do bílé košile, květů či omotaným listovím břečťanu. Během průvodu odívá kraj do kvítí a listoví a také nechává růst obilí. Celá slavnost je zakončena pohřbem jurajovy pleši, obřadem s otevřeně sexuálním obsahem, kdy je do jámy pohřbívána jurajova figurína s nadměrně vyvinutým penisem. V celém tomto zvyku můžeme vypozorovat nápadnou podobnost s dalšími mýty, jako jsou například řecké pověsti o Démeter a Persefoné, o neustále se rodícím a znovu umírajícím Adonisovi, či egyptská vyprávění o bohyni Isis a bohovi Usirovi.


jiri-a-drak.jpg
Oslavy dne sv. Jiří v Anglii často probíhají ve velmi veselém duchu,
 foto: Michael Maggs
Angličané nosí v tento den na počest patrona své země rudou růži vetknutou do klopy saka. No, spíše nosívali, protože tento zvyk s postupem času pomalu mizí. Na druhou stranu se po celé zemi koná spoustu slavností a veselic s bohatým a zábavným programem zahrnujícím rytířské turnaje, ukázky lukostřelby a sokolnictví, dovádění s veselými draky a mnoho jiného. Svatojiřský kříž také najdeme na anglické vlajce a tvoří i součást vlajky Velké Británie (tzv. Union Jack).

Růže provází také svatojiřské oslavy v Katalánsku a některých dalších oblastech Pyrenejského poloostrova. Katalánský den sv. Jiří díky nim získal i svůj alternativní název - Den růží. Svým obsahem se zde blíží svátku sv. Valentina a zamilované dvojice si při něm vyměňují dárky. Podle původní tradice dávali vždy muži ženám růže a ženy mužům knihy. V současné době jsou však růže na ústupu a z knížek se tak mohou radovat i dámy.


Svatojiřské pranostiky

  • Na svatého Jiří vylézají hadi, štíři.
  • Kdo by před svatým Jiřím trávu ze země kleštěmi tahal - nevytáhne ji. A kdo by po svatém Jiří do země ji zatloukal, nezatluče.
  • Na svatého Jiří nezastaví trávu čtyři.
  • Na co se svatý Jiří usměje, na to se svatý Marek zamračí.
  • Jak mráz uvidí Juru, opustí každou ďuru.
  • Svatý Jiří den rozšíří.
  • Svatý Jiří k létu míří.
  • Před Jiřím není tepla, před porodem není bratra.
  • Fiala růsti nemůže, až jí Jiří pomůže.
  • Od svatého Jiří bývá ještě dvanáct mrazů.
  • Na svatého Jiří prodej boty a kup si noty - jaro je tu.
  • Co do svatého Jiří vyroste, to po něm zmrzne.
  • Kolik dní před Jiřím kvetou třešně, tolik dní před svatým Jakubem žnec vstoupí na pole.
  • Svatý Jiří uživí krávy čtyři.
  • Je-li na svatého Jiří už zelená píce, přijde zima již o Martinu.
  • Svatý Jiří zvítězil nad saní, zvítězí i nad zimou.
  • Studena svatého Jiří se přenesou přes kopí ledových mužů a budou se vracet až do Urbana.
  • Panna Maria osévá, svatý Jiří pase.
  • Jiří a Marek - první ledoví muži.
  • Co Martin připraví, to Jiří odplaví.
  • Na svatého Jiří, jiřičky již víří.
  • Svatojiřské květy sklízí mráz.
  • Křehotají-li žáby na svatého Jiří, věští zimu.
  • Svatý Jiří ozimy měří.
  • Do Jiřího sníh nežli déšť častější.
  • K čemu Jiří a Marek přivoní tomu se hospodář neraduje.
  • Co do svatého Jiří vyroste má se do země palicí zatlouct.
  • Může-li se havran na svatého Jiří v žitě skrýti, budem nejspíš úrodný rok míti.
  • Před Jiřím sucho, po něm mokro.
  • Do vatého Jiří nebojte se hada žádného.
  • Hřmí-li před Jiřím, bude sníh po něm.
  • Mrazy neuškodí co po Jiřím chodí.
  • Jasný Jiří, pěkný podzimek.
  • Na svatého Jiří když prší, nejsou na stromech žádné vlky.
  • Do svatého Jiří rodí se jaro.


Úvodní ilustrace: Johann Koenig - Svatý Jiří

RAVIK, Slavomir Velká kniha světců
1. vyd. Praha: Regia, 2002, 678 str., ISBN 978-80-86367-24-x
SPOLEK AUTORŮ, Lidová kultura - národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska 
1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2007, 636 str., ISBN 978-80-2041-712-1
VEČERKOVÁ, Eva Obyčeje a slavnosti v české lidové k
ultuře
1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2015, 512str. ISBN 978-80-7429-627-7
MÁCHAL, Jan Nákres slovanského bájesloví 
Praha, 1891

Pranostik

Komentáře

Líbí se vám