Červen v pranostikách


Přesný původ názvu měsíce června není dodnes zcela jasný. Většina jazykozpytců se domnívá, že bylo jeho jméno odvozeno od červené barvy právě dozrávajících plodů, nebo od červů, kteří toto ovoce tak rádi požírají. Zajímavá je také teorie, podle které je slovo červen odvozeno od červce, drobného hmyzu používaného k výrobě červeného barviva - karmínu, nebo ta která tvrdí, že by oněmi červnovými červy mohly být mladé larvičky včel, které se v tuto dobu hojně rojí.

Podle gregoriánského kalendáře je červen šestým měsícem v roce, v kalendáři juliánském zaujímal místo čtvrté. Staří Římané jej zasvětili bohyni Juno, manželce mocného Jova a nejvýznamnější bohyni celého pantheonu. Podle ní získal měsíc svůj latinský název junius, kterýžto slovní základ v sobě nese i většina jeho současných pojmenování - june, juni, junie, juin, iunie, junio či jún. Na 9. června připadala takzvaná vestália, oslavy na počest bohyně Vesty, strážkyně krbu, domova i celého hlavního města Římského impéria.. Pohyblivým červnovým svátkem, který někdy připadal již na květen, byla rosalia. Rosalia nebo také rosaria byly růžové slavnosti slavené v zahradách Říma i jeho četných provincií. Lidé se při nich zdobili růžemi i dalšími květy (zvláště oblíbené byly kupříkladu fialky), hodovali a veselili se. Loučili se tak s jarem, vítali příchod mladého léta a jak už to tak u přechodových svátků bývá, vzpomínku a úctu věnovali také svým mrtvým předkům. Tato poslední stránka je zvlášť dobře patrna u slovanských svátků rusalných, které jejich antický předobraz ovlivnil co do jména i do obsahu a které se svou podstatou velmi blíží našemu svátku dušiček.

Nejdůležitějším červnovým datem je ovšem 21. červen, na který připadá letní slunovrat. Zhruba v tuto dobu začíná na severní polokouli astronomické léto. Jeho oslavy nesou dodnes prvky, které si zachovaly již z archaických pohanských dob a probíhají takřka po celém světě. Čím severněji, tím větší vážnost a význam je letnímu slunovratu přikládán. A není se co divit, protože v blízkosti polárního kruhu je jeho teplo a světlo opravdovou vzácností. Podle katolické liturgie pak na toto období (konkrétně na 24. června) připadá svátek svatého Jana Křtitele. Jak čas plynul, všechny tyto vlivy se časem propletly, prolnuly a protly a daly tak vzniknout jedinečné směsici zvyků, pověr a tradic. 


Chcete-li si o svátku světla i rodící se temnoty přečíst něco více, podívejte se na loňský článek Svatojánská noc a svátek svatého Jana Křtitele.

Na pomezí práce a oslavy se pak nachází další typicky červnová záležitost, svátky ranního rozbřesku neboli senoseče. První sena většinou připadala na přelom května a června a s kosením trávy se pokračovalo celou první polovinu léta, kdy ho plynule vystřídaly žně. Kosit se vyráželo velmi brzy, prakticky ještě za tmy, za rosy, protože tehdy je tráva nejkřehčí a dobře se seče. Práce to byla zdlouhavá, namáhavá a také značně stresující, neboť na ní bez nadsázky závisel veškerý osud hospodářství. Seno bylo nezbytné pro přežití domácích zvířat, na jejichž mléko i pomoc byli zase odkázáni lidé. Jakákoliv nepřízeň počasí mohla přivést úrodu nazmar. Není tedy divu, že seno byla věc vzácná a ceněná, se kterou se takřka neobchodovalo, protože si ji každý raději ponechal sám pro sebe a že si při senosečích sousedé navzájem pomáhali, aby měli vše co nejrychleji hotovo. Obavy z rozmarů přírody i vděk za její dary se promítly také do bohaté škály rituálních úkonů provázejících celý proces kosení. Luka i sekáči se přežehnávali, lidé zpívali a modlili se, čarovali s nejrůznějšími svěcenými a blahonosnými předměty. Dříve než samotní ženci vstupovaly do vzrostlé trávy takzvané žehnající bohyně, které promlouvaly k přírodě, děkovali jí za dary, které lidem pomáhají přežít, ačkoliv se o ně sami nijak nezasloužili a prosily ji, aby byla v příštím roce úroda trávy opět hojná a bohatá. Věřilo se, že ženy, samy nositelky plodnosti, mají k matce Zemi nejblíže a že je tak spíš vyslyší. 
K prvním senám se také vztahovalo mnoho zvyků a pověr. Dívku, která šla toho roku poprvé na trávu, bylo třeba polít vodou, aby prý byla čerstvá a pilná. Kouzlit se dalo i s čerstvou travou. Kdo by utrhl tři hrsti trávy ze sousedovy louky, vstoupil s nimi po kolena do vody a hodil je za sebe, ten by na sebe stáhl užitek z celého sousedova hospodářství - to je ovšem černá magie jako když vyšiješ, takže rozhodně nedoporučuji. První pokosená tráva také měla mít kouzelnou moc a sílu léčit veškerý churavý dobytek.
Tajemno a čarovno bylo však nejen na lukách, ale také na polích. O svatojánské noci jimi procházel praženc, démon s dlouhými srpovitými drápy škodící obilí i samotným lidem. Kudy prošel, tam zůstala holá brázda na které už nikdy nic nevyrostlo a klasy kterých se při tom dotkl svojí kosou pak při sklizni zmizely přímo do pražencovy stodoly. Někdy také číhal skrytý ve vzrostlém obilí a když se k němu náhodou zatoulalo nějaké neopatrné dítě, chytil je a svými srpovitými drápy mu podřízl hrdlo. V některých pověstech pak působil ve službách člověka, podobně jako známější šotek či plivník. Víra v pražence byla rozšířena na velké části českého území, zejména v oblastech s hojným zastoupením německého obyvatelstva a vůbec poprvé se ji podařilo písemně zachytit Boženě Němcové v knize Obrazy z okolí Domažlického.

Jeden čas, kdy kosy téměř vytlačila vyspělejší technika, se mohlo zdát, že tradiční senoseče, tak jako mnoho jiných zvyků a řemesel, čeká život na okraji, ve skanzenech a na folkloristických akcích. V poslední době však příznivců této poetické činnosti přibývá a začínají se také patřičně doceňovat její ekologické přínosy. Kosa se vrací zpátky na výsluní a stává se nepostradatelným pomocníkem při údržbě výjimečných ekosystémů plných zajímavých živočichů i rostlin, kam nepatří neohrabaná a hlučná technika ani mlsné ovce a kozy. Pokud byste se chtěli o tomto umění dozvědět více, můžete se zajet podívat na některý ze závodů, zúčastnit se společného sečení, nebo se přihlásit do specializovaného kurzu. Jestliže zároveň patříte mezi ekologické nadšence a cestovatele, podívejte se na stránky Hnutí Brontosaurus, které pro sekáče každoročně pořádá mnoho zajímavých akcí při kterých si zakosíte nejen v našich luzích a hájích, ale třeba také u našich krajanů v rumunském Banátu.

Pokud je v červnu na lukách spousta práce, nejinak je tomu také v sadu a na zahradě. Dozrává první letní ovoce - třešně, jahody, maliny, angrešt a rybíz, řízkují se okrasné keře a vysévají se dvouletky, jako například macešky, pomněnky, sedmikrásky, karafiáty, sléz, divizny, či lupiny, aby už na druhý rok vykvetly. Z půdy se vybírají cibule jarních květin a v suchu a chladnu se uchovají do příštího roku. Do zahradních jezírek vysazujeme lekníny a jsou-li velká sucha, jako tomu bylo do nedávna, zahradu také pravidelně zaléváme. Zálivka by měla být méně častá ovšem o to více vydatná. Zalévat bychom měli ideálně brzy ráno, nebo později večer, kdy už rostliny nejsou rozpálené horkým sluncem a studená voda jim tak nezpůsobí teplotní šok. Občas je také potřeba zbavit se nějakého toho plevele na který ale existují tři osvědčené prostředky - motyčka, horká voda a vaše ruce. Místa kde se chcete plevele zbavit plošně stačí zalít vařící vodou, která spolehlivě zahubí rostliny i semena - osvědčený to recept, zdarma a bez chemie, na plevel na záhonech je nejlepší jít ručně a obrnit se při tom patřičným odhodláním a trpělivostí.

Ze zahradních bylinek sklízíme nať meduňky, majoránky, levandule, oregana, šalvěje, tymiánu, jablečníku a máty, které nám tak do podzimu stihnou ještě jednou vyrůst. Co se týče sběru bylin divokých, červen je v tomto ohledu patrně nejhojnějším měsícem v roce. K rostlinám sbíraným již v květnu přibývá mnoho dalších. Začínáme sbírat květ svízele, třezalky a lnice, listy kostivalu, nebo také zelené vlašské ořechy a lesní jahody. Ty ale až po svatém Jánu, jinak bychom je prý ujídali děťátkům v nebi. 
Červnové svátky: Mezinárodní den dětí (1.6.), sv. Medard (8.6.), sv. Antonín (13.6), sv. Vít (15.6.), Letní slunovrat (21.6.), sv. Jan Křtitel (24.6.), sv. Petr a Pavel (29.6.)


Červnové pranostiky


  • V červnu rolník ví, jaké asi bude posvícení.
  • Červnové hřmění - ryb a raků nadělení.
  • Často-li v červnu hrom se ozývá, kalné léto potom přicházívá.
  • Když včely brzo trubce vyhánějí, změní se počasí.
  • Červen mokrý a silní větrové vějou obilí do hnoje.
  • Co v červnu nedá do klasu, červenec nažene v času.
  • Červen-li více suchý než mokrý panuje, dobrým vínem naše sudy naplňuje.
  • V červnu deštivo a chladno způsobí rok neúrodný snadno.
  • Netřeba o déšť v červnu prositi, přijde, jak začne se kositi.
  • Pláče-li červen a neoschne žitko, v zajících, koroptvích budem mít řídko.
  • Je-li červen mírný, nebude v prosinci mráz silný.
  • Jak se v červnu měsíc plní, náhlých bouřek moc se vlní.
  • Když červen sluncem pohostí, úroda bude v hojnosti.
  • Je-li červen deštivý, krásný červenec nás navštíví.
  • Červen kapavý všechno napraví.
  • Seno v červnu nejde, oves potom vzejde.
  • Hřmí-li v červnu, bude mít žito hrubé zrno.
  • Mají-li v senoseči při východu slunce lístky jetele na sobě led, neotálej, poseč louku hned!
  • Mnoho ryb, málo zrna.
  • Kazí-li červen sena, prospívá ovsu.
  • Červnový déšť je blaho, ale i ničivé bouře.
  • Když se hřiby zrodí, málo chleba.
  • Když kvete pšenice, nejlepší raci.
  • Hřímá-li v červnu, zvedne se obilí.
  • Březnové a dubnové pole lžíci vody vypije a opije se, červnové a červencové vypije moře a ještě by pilo.
  • Června měsíce když hřmí, tehdy obilnou úrodu hojnou to znamená, ale vína a medu málo bude a dobytek mříti bude.
  • Po suchém máji červnové kapky cenu zlata mají.
  • V červnu-li severní větry dují, tu se bouřky opožďují.
  • Pakli se v červnu bouřkami rohy býkovi neviklají, nelze se nadít dobrého roku.
  • Deštivý červen celým létem prostupuje.
  • Červen dá jahody a seče kosami lůky.
  • Jaký červen, takový i prosinec.
  • Červen mokrý a studený ovcím a mláďatům drůbeže se protiví.
  • Rýma v červnu nejvíce lidi posedá.
  • Co déšť smočí v červnu, přes den vyschne za hodinu jednu.
  • Co se v červnu vylíhne, velmi často pohyne.
  • Jaká parna se v červnu dostaví, tak se i prosincové mraky postaví.
  • Co vyroste v červnu na louce za den, roste jindy po týden.

Další díly seriálu Lidový rok v pranostikách


Červen v pranostikách
Srpen v pranostikách
Září v pranostikách
Říjen v pranostikách
Listopad v pranostikách
Prosinec v pranostikách

SPOLEK AUTORŮ, Lidová kultura - národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska 
1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2007, 636 str., ISBN 978-80-2041-712-1
VEČERKOVÁ, Eva Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře
1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2015, 512str. ISBN 978-80-7429-627-7
LANGHAMMEROVÁ, Jiřina České tradice v proměnách času
1. vyd. Praha: NLN, 2017, 383 str., ISBN 978-80-7422-500-0
MÁCHAL, Hanuš Nákres slovanského bájesloví
1. vyd. Praha: F. Šimáček, 1891, 221str.
https://www.pranostik.cz
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3372
https://is.muni.cz/th/125074/ff_m_b1/
http://www.milujemebylinky.cz

Komentáře

Líbí se vám